Pětadvacetiletý návrhář Pavel Berky šije své modely nejraději sám. A kdyby za ním přišla zákaznice a dožadovala se šatů, které jí nebudou slušet, nejspíš jí je neušije. Pavel Berky naposled zazářil s kolekcí XY, s níž vyhrál soutěž Top Style Designer, která se pořádá při Mezinárodních veletrzích módy Styl a Kabo.
V soutěži Top Style Designer jste zvítězil s kolekcí XY. Šlo o vaši první větší ucelenou módní tvorbu?
Tohle byla moje první větší kolekce. Dříve to byl jeden, maximálně tři kusy. Tahle byla obsažnější.
Dělal jste ji přímo pro Styl a Kabo?
Ne, byla to moje letní semestrální práce. Byla tvořena jen šesti modely. Potom jsem se rozhodl, že se s ní přihlásím do soutěže, a ještě jsem ji doplňoval dalšími modely.
Šijete jen pro ženy?
Doteď jsem se věnoval jen dámské módě. K pánské mám stále ještě respekt. Je hodně složité ji dělat a myslím, že málokdo to umí dobře. Ale jsem ve fázi, kdy bych to chtěl zkusit, uvidíme.
Věříte, že vám vítězství pomůže posunout se dál a zviditelnit se?
Já v to doufám. Soutěž Top Style Designer je velmi prestižní, je jediná svého druhu v Čechách.
Jak jste začínal? Šil jste pro kamarádky?
Nejdříve přišla mamka se sestrou. Pamatuji si na první šaty, které jsem šil mámě na ples. Postupně přicházely její známé. Otec se moc neradoval - jak říkám, s pánskou módu jsem ještě nezačal.
Kdyby přišel, že od vás chce kalhoty, ušil byste je?
Kalhoty ano. Ty jsem si šil i na sebe, když jsem chodil na střední školu. A i teď si je občas ušiji. Ale pánská móda je složitá.
Odkdy se věnujete módě?
Od střední školy, od šestnácti let. Když jsem šel na střední, neuměl jsem dělat střih. Byl to pro mě trochu šok. Žil jsem v iluzi, že budu velký návrhář, budu kreslit a budu to dávat někomu šít a nebudu muset vzít do ruky jehlu a nit. Když se poznal konstrukci oděvu, střihy, stehování a tohle všechno, je pravda, že jsem chtěl ze školy odejít a přestoupit na gymnázium. Ale nakonec mě paní ředitelka přemluvila. Promluvila mi do duše, abych tam zůstal. I jí vděčím za to, že jsem školu dokončil. Ve třeťáku a v maturitním ročníku mě to pak totálně chytlo a věděl jsem, že to je ten směr, kterým chci jít.
Musí podle vás návrhář umět kreslit?
Máme u nás v ateliéru studenty, kteří nezvládají kresbu nebo v ní nejsou moc dobří. Já v ní také nejsem úplně nejlepší. Kresbou ale vše zdokumentujete. Je škoda, když máte nápad, ale neumíte ho předat, protože ho neumíte nakreslit a ukázat. Na střední jsme měli hodiny figurální kresby, ty máme i na vysoké škole. Tady nám i pan profesor Ťapťuch objednal hodiny módní kresby. Módní kresba je jiná, hodně stylizovaná, jsou tam jiné parametry.
A na vysoké škole šijete modely sám, nebo je zadáváte?
Můžeme si je zadávat. Ale já jsem ten typ, že si to radši udělám sám. Vidím postup a vím, že až za mnou přijde holčina, která to bude šít a řekne, že to tak nejde, já budu vědět, že to jde a mám to vyzkoušené. Ne vždy je ale čas, kromě školy chodím také na brigády.
Na jaké? Souvisí s módou?
Na brigádách dělám úplně něco jiného. Třeba sedím jako model, kterého kreslí. Nebaví mě dělat 24 hodin v kuse to samé. Potřebuji vypnout. Někdy jsme ve škole od rána do večera a další den jsme módou úplně přesycení. Vybírám si radši brigády, kde se módou nemusím zabývat.
Sledujete trendy v zahraničí?
Nesleduji. Možná budu trochu proti svému profesorovi, ten nás vede k tomu, abychom trendy sledovali. Na jedné straně je to dobré, ovšem v módě může být žlutá barva a zákaznice řekne, že chce trendy žluté šaty, ale nehodí se k ní. Proto nejsem moc zastáncem trendů. Model by měl vzejít hlavně z komunikace návrháře s klientem. Ale když tvořím kolekci, tak se snažím mít přehled - třeba o tom, co se dělalo. Můžete něco vytvořit a pak zjistíte, že to už před vámi někdo udělal.
Když vám přijde zákaznice, ke které se model, který chce, nehodí, řeknete jí to?
Většinou ano. Je to potom i moje vizitka.
Jste Rom, setkal jste se někdy s ostýchavostí nebo předsudky ze strany zákazníků?
Ještě jsem se s tím nesetkal. A snad to ani nepřijde. Vždy ke mně přijde zákaznice, která už má nějaké reference. Takže už si mě přímo vyhledají a možná je to tím.
