V době své největší slávy by Grace Kellyová, Elizabeth Taylorová či Audrey Hepburnová nevyšly na ulici bez hedvábného šátku na krku či ve vlasech. Dnes jsou šátky na ústupu a objevují se prakticky jen na módních molech. A je to škoda.
"Nikdy se necítím tolik žensky, jako když si uvážu hedvábný šátek," říkávala Audrey Hepburnová v době, kdy byl tento módní doplněk stejnou samozřejmostí jako dnes kabelka či rtěnka, tedy v první polovině dvacátého století.
Na konci devatenáctého století dokonce existovaly specializované prodejny šátků, které nabízely lekce vázání elegantních uzlů. Masová produkce šátků se ovšem rozvinula až ve třicátých letech minulého století, kdy se začalo vyrábět umělé hedvábí. Díky tomu mohly jít s módou i méně majetné ženy, které si pravé hedvábí nemohly dovolit.
Ve čtyřicátých letech se začaly šátky vyrábět i z bavlny a lnu a po druhé světové válce se staly povinným oděvem v továrnách a také se staly prostředkem propagandy. Na čas proto z módy téměř úplně vymizely.
Velký comeback však přišel už v padesátých letech. Jednobarevné látky však vystřídaly vzory s velkými zářivými květinami. V šedesátých letech se začaly dělat šátky coby turistické upomínkové předměty a díky jejich oblibě na ně módní návrháři začali v sedmdesátých letech tisknout svá loga.
Dnes jsou klasické hedvábné šátky na ústupu a objevují se spíš ve vysoké módě než v konfekčních obchodech. Málokterý módní doplněk přitom dokáže i úplně obyčejné oblečení povýšit na elegantní model. Vrátit do módy se je snaží i nová publikace s jednoduchým názvem Scarves (Šátky) od autorek Nicky Albrechtsenové a Foly Solankeové, která nyní vychází v britském nakladatelství Thames & Hudson.
