O tom, že na flašinet se dá hrát hudba rozličných žánrů, přesvědčí Pražany i turisty v úterý 14. srpna mezinárodní setkání flašinetářů s názvem Flašinet žije! Pouliční umělci z různých koutů Evropy oživí centrum Prahy třemi koncerty. Setkání pořádá popáté Národní muzeum, letos přijede přes 20 účastníků, nejvíce za dobu jeho konání.
Zvuky hracích strojků se rozezní v 10.00 v barokním kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, ve 14.00 na Kampě u Karlova mostu a v 19.00 v Českém muzeu hudby. Vstup je zdarma na všechny koncerty, do Českého muzea hudby, které je součástí Národního muzea, je vstup volný celý den. Národní muzeum nabídkou volného vstupu doplňuje letošní oslavy výročí svého založení před 200 lety.
V kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí zazní tóny klasických skladeb. Bude možné slyšet například Sbor židů z opery Nabucco od Giuseppe Verdiho nebo předehru z Figarovy svatby od W. A. Mozarta v podání dvou flašinetů naráz. Na Kampě si kolemjdoucí můžou vyslechnout improvizované hraní doprovázené živým zpěvem. Festival ukončí v Českém muzeu hudby koncert kolovrátků a výjimečného hudebního nástroje, takzvané pianoly. Zazní zde skladby jako Non, je ne regrette rien od Edith Piaf nebo Halelujah od Leonarda Cohena.
Po koncertě v muzeu hudby se návštěvníci mohou zblízka podívat na různé druhy flašinetů, zeptat se jejich hráčů na cokoliv, co je k tomuto pozoruhodnému nástroji zajímá, a hru na flašinet si i sami vyzkoušet.
Součástí sbírek Českého muzea hudby je několik zajímavých hracích strojků a orchestrionů. Mezi nejzajímavější patří například Hráč na banjo, který má v zádech ukrytý hřebíčkový hrací strojek a přehrává za sebou dvě krátké melodie. Další mechanismus způsobuje, že figurka pohybuje krkem, rty, mrká očima a rukou imituje hru na banjo.
Dalším unikátním nástrojem je takzvaná harfeneta z 18. století, k rozezvučení strun se používá malých dřevěných kladívek. Ze strany nástroje je nalepen štítek s nápisem oznamujícím, že nástroj opravil v roce 1805 Josef Božek, slavný český mechanik a vynálezce.
Mechanické hudební nástroje představují spojení řemeslného umění a techniky. Od 19. století se rozšířily hřebíčkové nástroje a kolovrátky. Ve snaze o zvukové zpestření a obohacení napodobováním více nástrojů i celého orchestru vznikly různé typy orchestrionů. Nejpodstatnější součástí každého mechanického hudebního nástroje je hrací válec, ale samotný zvuk mohou vydávat třeba pružné zoubky ocelového hřebene, píšťaly, různým způsobem rozeznívané struny či perforovaný papír.
