Téměř každý jídelní či nápojový automat v Česku má škrábátko mincí, kde můžete peníz ohoblovat tak, aby strojem napříště nepropadl. Funguje to, všichni to víme. Ovšem v České mincovně v Jablonci nad Nisou si to nechtějí přiznat. "Škrábání je spíš takový psychologický efekt. Ve skutečnosti to, že malinko oškrábnete tu hranu, nemá na měření elektromagnetických vlastností žádný vliv," tvrdí tamní manažer kvality Stanislav Bachtík.
Automaty totiž nezajímá, zda je na mincích něco vyražené, ale jejich hodnotu rozeznávají podle něčeho úplně jiného. "Odborně se tomu říká elektromagnetický podpis. Každá ta jednotlivá mince má svůj podpis," vysvětluje Bachtík. Přesnější být nechce. Čas od času se totiž najde někdo, kdo se tento podpis pokusí padělat a získat si tak stálý přísun k bagetám, sušenkám a přeslazeným limonádám.
Ovšem najdou se i hračičkové, kterým stojí za to padělat pouhou jednokorunovou minci. Podle mluvčího České národní banky Marka Zemana bylo mezi léty 2001 až 2013 zajištěno celkem 244 kusů padělků této mince. Poměr cena výkon je u takové činnosti dost diskutabilní, protože okopírovat českou minci není zrovna snadné.
Vůbec nejrozšířenější ze všech mincí je právě koruna. "V současné době máme v oběhu asi 500 milionů kusů korun," říká Zeman. Půl miliardy nejdrobnějších českých mincí tvoří co do počtu téměř třetinu všech mincí, které mezi lidmi kolují. Dohromady je aktuálně v oběhu přes dvě miliardy korun, dvoukorun, pětikorun, desetikorun, dvacetikorun a padesátikorun, a to v celkové nominální hodnotě přesahující třináct miliard korun českých.
Všechny mince, které nosíme v peněženkách, vznikají v České mincovně v Jablonci nad Nisou. "Základem je vždycky ocelový plech a na něm je vrstvička niklu v případě těch malých nominálů, vrstvička mědi nebo mosazi v případě mincí vyšší hodnoty," prozrazuje Bachtík.
Obyčejný kus plechu se během okamžiku mění v opravdové peníze. "Každé zhoupnutí nahoru a dolů - a výsledkem je jedna mince, která vypadne z pořadače," dodává Bachtík. Například padesátikoruny razí lis v průměru rychlostí přes pět set kusů za minutu. To je dvacet pět tisíc korun českých každých šedesát vteřin. Lis ale umí pracovat ještě mnohem rychleji. Maximální frekvencí, kterou mincovna používá, je třináct mincí za vteřinu.
V případě jednokorunových mincí je tu však otázka, zda se jejich výroba v dnešní době centrální bance ještě vůbec vyplatí. Nestojí jejich ražba více než korunu? Více už v reportáži TV Barrandov:
Sledujte pořad televize Barrandov Takhle si tu žijeme každou středu od 21.45.
