Jeden z nejvýznamnějších českých světců, patron právníků, lodníků, vorařů, mlynářů, zpovědníků a mostů a pro katolíky symbol mlčenlivosti, odvahy a spolehlivosti: Jan Nepomucký byl 19. března 1729 papežem Benediktem XIII. prohlášen za svatého. Kanonizací Nepomuckého tak vyvrcholila legenda, která je s ním spjata. Tělo umučeného generálního vikáře pražského arcibiskupa (původně zvaného Johánek z Pomuku) nechal totiž v roce 1393 svrhnout z Karlova mostu do Vltavy král Václav IV.
Dodnes není zcela jasné, proč Nepomucký upadl v nemilost a skončil na mučidlech. Podle některých pramenů kritizoval krále, podle jiné nepotvrzené verze odmítl vyzradit zpovědní tajemství královny. Většina historiků se ale kloní k názoru, že příčinou byly spory krále s pražským arcibiskupem. Václav IV. údajně hodlal omezit arcibiskupovu moc tím, že zřídí nové biskupství, které by finančně zajistilo zrušení benediktinského kláštera v Kladrubech. Jan z Pomuku, který byl také žateckým arcijáhnem, však jeho záměr zmařil.
Jan Nepomucký se narodil kolem roku 1340 v Pomuku (dnes Nepomuk), vystudoval práva v Praze a v italské Padově. Působil mimo jiné v Praze jako kanovník u sv. Jiljí a farář v kostele sv. Havla.
Za blahoslaveného prohlásil Jana papež Inocenc XIII. v roce 1721 a v roce 1729 byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého. Součástí beatifikačního procesu byla i exhumace Janových ostatků, během níž vypadl z lebky kus tkáně, což bylo považováno za boží znamení v domnění, že jde o jazyk a že se tak potvrzuje legenda o zpovědním tajemství.
Janu Nepomuckému jsou zasvěceny desítky kostelů a nejen v Čechách a na Moravě, ale i v Rakousku, Německu, Itálii, ve Španělsku či v jižní Americe zdobí jeho socha mosty, hráze rybníků, návsi nebo náměstí.
