Loučení nevěsty se svobodou zdaleka není bezvýznamná událost. Takzvaný pohřeb života mladé dívky (jak Francouzi takovou akci nazývají), je obřad, který vypovídá o přátelských vztazích mladé ženy, jež se chystá na svatbu, píše francouzský týdeník L´Express.
Rozdíl mezi vyjádřením přátelství a otevřenou válkou často rychle mizí, když se takový obřad organizuje. Na tento den sice zůstává jako vzpomínka hromada fotografií či videí společného radostného prožitku, ale to, co se dělo předtím, bývá většinou zcela jiné. Dohodnout se na datu, vypořádat se s případným zrušením účasti na poslední chvíli, přijmout kritiku a unést nevůli některých účastnic je údělem těch, kdo tuto akci pořádají.
Osmadvacetiletá Pařížanka Pauline má na přípravu loučení se svobodou přítelkyně Elsy špatné vzpomínky. "Měla jsem dojem, že pořádám víkendové setkání podle toho, co kdo chce. Každá měla své požadavky a zapomínala na to, že cílem těchto dvou dní je udělat radost nevěstě," říká.
Kromě příprav akce je loučení dívky se svobodou nabito emocemi, které mohou pořádně zkomplikovat až dosud přátelské vztahy. "Kdo jsou mé opravdové přítelkyně? Kdo mě zná nejlépe? Kdo mi bude chtít udělat radost? To jsou nevyslovené otázky, které jsou však středobodem události," uvádí jednatřicetiletá Bérénice, která je už dva roky vdaná.
Tradičně leží organizace na svědkyních, které jsou zároveň nejlepšími přítelkyněmi nevěsty. Takové uspořádání ale není vždy vítané. "Byla jsem zklamaná, že si mě za svědkyni nevybrala ta, kterou považuji za svou nejlepší přítelkyni," říká devětadvacetiletá Myriam. Z "pohřbu života mladé dívky" se tak stává nezdravý konkurz, kdy se každá zúčastněná snaží ukázat, že zná nevěstu lépe než ostatní.
Ne všechny aktivity jsou při této příležitosti nevěstám příjemné. "Přítelkyně mi rezervovaly seskok padákem, ale já mám závratě. Jedna z mých svědkyň musela skákat místo mě, aby se rezervace využila. Druhý den jsme zakončili akci v lázních. Nesnáším masáže, ale nic jsem neřekla, abych nikoho neurazila," stěžuje si Bérénice.
Podle ředitele Francouzského institutu aktivní psychoanalýzy Pascala Neveua na tom není nic překvapivého. "Žijeme v altruistické společnosti poznamenané soupeřením. Tyto oslavy, dříve plné hodnot, se změnily v cosi velmi komerčního, během něhož chce každý ukázat, že je silnější," říká. Aby se této události vrátil její původní smysl, je třeba se od podobného soupeření distancovat.
Loučení se svobodou a vstup do nové etapy dospělého života pro některé znamená vrátit se do dětství. "Přítelkyně mě oblékly jako princeznu a strávily jsme celý den v Disneylandu," vzpomíná pětadvacetiletá Pařížanka Maëlys. "Bavily jsme se jako malé holky, moc se mi to líbilo," dodává. Osmadvacetiletou Loélii oblékli kamarádky do sexy školní uniformy. "Aby zdůraznily přechod mezi mladou dívkou a vdanou ženou, vodily mě po Rennes a dělaly sérii humorných fotografií. Tolik jsem se styděla, že jsem z toho nic neměla, ale podrobila jsem se. Zpětně lituji, že jsem předem neřekla, co chci dělat, a co ne," přiznává.
Psychoanalytik Neveu doporučuje vyzbrojit se dobrou vůlí a dbát o to, aby budoucí nevěsta byla spokojená a radovala se spolu s ostatními, ne aby se oslava neodvíjela na její úkor. Také je možné udělat z loučení nevěsty se svobodou osobnější akci. "Dodat události symbolickou dimenzi je zásadní pro to, aby měla hlubší smysl. Ten pak zůstane uchován v paměti," říká Pascal Neveu.
