Před rokem, 1. prosince 2016, bylo na seznam nehmotného světového kulturního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) zapsáno české a slovenské loutkářství, které se stalo pátým zápisem z ČR na nehmotném seznamu UNESCO. Do té doby se na seznam dostaly slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodě České republiky. Spolu s dalšími zeměmi má Česko z minulosti na seznamu zapsané také sokolnictví. Na seznam se zapisují tradice, jimž hrozí úpadek či zánik, považované za součást kulturního dědictví.
České loutkářství má letitou tradici, jeho tradice sahá až do druhé poloviny 18. století. V České republice dnes působí asi 300 amatérských souborů a řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi a asi deset stálých scén. Loutkářskou tradici pomáhá udržet také řada festivalů (například Loutkářská Chrudim od roku 1951, bienále Skupova Plzeň od roku 1967 nebo Přelet nad loutkářským hnízdem v Praze od roku 1991). Podobně výrazné postavení má loutkářství také na Slovensku.
Kromě seznamu nehmotného dědictví má Česká republika i 12 zápisů památek na seznamu světového kulturního či přírodního dědictví UNESCO. Letos Česká republika odeslala tři nominace pro zápis památek či lidových tradic na seznamy UNESCO. Jedná se o Žatec jako místo spojené se staletou historií výroby chmele a ruční výroba foukaných vánočních ozdob. Pro zápis na tento seznam byla předložena i nadnárodní nominace modrotisku - rezistentního ručního tisku a barvení indigem v Evropě. Je společnou nominací Česka, Maďarska, Německa, Rakouska a Slovenska, neboť v těchto zemích má výroba modrotisku tradici.
