Oblečena do dlouhé tradiční tuniky v pekingském metru vypadá Siao Chang, jako by se sem přenesla z dávné Číny. Ale stejně jako ona si mnozí mladí lidé nic nedělají z udivených pohledů a s hrdostí se oblékají do národního oděvu, píše agentura.
Spolu s ekonomickým rozvojem zahájeným v 80. letech se Číňané postupně přikláněli k západní módě. Obroda šatu nazývaného chan-fu začala teprve před několika lety.
Tento výraz doslova znamená oděv Chanů, etnické skupiny, která v Číně tvoří 92 procent obyvatelstva. Vláda tradiční kulturu podporuje a lidé stále více tváří v tvář modernizaci hledají čínskou identitu.
Inspirace seriály
Ke vzestupu zájmu o tento oděv přispěly i úspěšné televizní seriály. Jeden historický film během tří dnů vysílání zhlédlo 400 milionů Číňanů.
Přesná definice chan-fu neexistuje, protože každá dynastie Chanů, které se v průběhu pěti tisíc let čínské historie střídaly, je spojována s jiným stylem.
Obecně však jde u mužů stejně jako u žen o široké, splývavé šaty, které se otáčejí kolem těla, s rukávy, které visí až ke kolenům.
"Už když jsem byla malá, jsem se zahalovala do přikrývek, abych vypadala, že mám krásné šaty," vypráví s úsměvem třicetiletá Siao Chang.
Mladá žena je dnes návrhářkou a má butik zaměřený na chan-fu. Obléká zákazníky pro rodinné fotografie a pořádá tematické svatby.
Tradiční oděv má dnes přívržence v celé společnosti, počínaje milovníky mangy a konče zájemci o historii, především mezi mladými lidmi.
Student Jang Ťia-ming z Pekingu nosí rovněž hrdě svůj šat pod školní uniformou. "Dvě třetiny mého šatníku tvoří chan-fu," říká. Na sobě má béžovou tuniku a černé boty typické pro dynastii Tchang (618 až 907).
Tradiční oděv, očerňovaný v prvních desetiletích po založení lidové republiky v roce 1949, kdy se odvrhovala imperiální minulost, si postupně získává oblibu a prezident Si Ťin-pching podporuje obrodu kulturního dědictví Chanů.
"Oděv je základem kultury," prohlašuje Ťiang Süe, členka pekingského klubu milovníků chan-fu Mo-wu-tchien-sia. "Můžeme věrohodně hovořit o dalších klíčových prvcích naší kultury, když neznáme či nenosíme tradiční oděvy?" táže se.
Avšak takové oblečení zdaleka ještě není zakořeněno v každodenním životě v Číně.
Excentrický oděv
V březnu dvěma studentům fakulty lékařství ve městě Š'-ťia-čuang na severu Číny hrozilo vyloučení, protože na půdě školy nosili chan-fu. Jeden zodpovědný činitel podle tisku prohlásil, že jde o "excentrický" oděv a že ti, kdo ho nosí, jsou "duševně vyšinutí".
Další Číňané říkají, že je od nošení chan-fu odrazují opovržlivé pohledy. Obroda tradičního oděvu je v Číně také někdy spojována s nacionalismem Chanů.
Mnozí milovníci chan-fu odmítají čchi-pchao, slavný přiléhavý šat s vysokým límcem, který zpopularizovaly šanghajské herečky ve 20. letech minulého století a který se nosí ještě dnes, zvláště při svatbách. Zdůvodňují to tím, že vznikl za dynastie Čching (1636 až 1912), kdy Mandžuové, považovaní za uchvatitele, řídili zemi železnou rukou.
Student Jang Ťia-ming z Pekingu ujišťuje, že v žádném případě nechce vnucovat svůj způsob oblékání jiným. "Jde o to, moci nosit náš tradiční oděv, jako to dělají četné etnické menšiny v Číně," prohlašuje.