Výročí vítězného boje československých legionářů z první světové války o vrcholek Doss Alto nedaleko Trenta přímo v Itálii připomněla národní pouť. Památku padlých uctily desítky lidí včetně ministra obrany Lubomíra Metnara nebo vnučky jednoho z legionářů, který byl v bojích zajat a popraven. Tehdejší vítězství bylo podle historiků důležité zejména z politických důvodů. Součástí dnešního programu bylo i odhalení sochy svatého Václava nebo pietní akt u pomníku popravených legionářů v městečku Arco.
Národní pouť uspořádala Československá obec legionářská ve spolupráci s ministerstvem obrany.
O obranná postavení na asi 700 metrů vysokém vrcholku Doss Alto svedli bitvu 21. září 1918 českoslovenští legionáři s přesilou rakousko-uherských vojáků. Své pozice dokázali uhájit, boj si vyžádal život sedmi z nich. Na straně jejich nepřátel bylo obětí mnohem více. Další čtyři legionáři, kteří padli do zajetí, byli nedlouho poté oběšeni v Arku.
Památku padlých legionářů nejprve účastníci poutě uctili na vojenském pohřebišti italských i rakousko-uherských vojáků Castel Dante v Roveretu. Pohřbeno je zde i 151 československých legionářů, jejich jména jsou uvedena na zdi osária (kostnice). Hlavní část poutě se uskutečnila v Arku, historickém městečku ležícím nedaleko vrcholku Doss Alto. Po mši byla slavnostně odhalena a posvěcena socha svatého Václava. Dvoumetrovou sochu na metrovém podstavci městečku darovala Česká republika jako poděkování za dlouholetou péči o udržování tradic a historie československých legií. Výrobu sochy zaplatili soukromí dárci.
Hlavní část piety se konala u pomníku čtyř popravených československých legionářů, který byl postaven ve 30. letech minulého století. Oběsit je nechala rakousko-uherská armáda poté, co byli zajati při bojích o Doss Alto. Rakousko-uherská armáda chtěla popravou odstrašit slovanské vojáky ze svých řad od přechodu k nepříteli. "Ti lidé věděli, do čeho jdou. Přesto hrdě oblékli legionářskou uniformu a bojovali na italské frontě," řekl ČTK a České televizi Metnar. Legionáři si podle něj byli vědomi, že když budou zajati, jejich cesta povede přímo na popraviště.
Bitva o Doss Alto nebyla podle historiků důležitá vojensky, ale především politicky. Vojenský historik a ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany Eduard Stehlík označil události u Doss Alto svou velikostí za srážku. Zúčastnilo se jí několik desítek legionářů. Italská média a česká diplomacie ale událost po celé Itálii výrazně medializovaly a ukázaly na ní, že u Arka tvrdě bojují českoslovenští legionáři. Z pohledu legionářských tradic se následně bitva u Doss Alto začala oprávněně stavět na roveň například bojů u Zborova, řekl Stehlík.
Připomínána byla hlavně oběť popravených legionářů. Stehlík zdůraznil, že jeden z nich byl oběšen, i když byl jako zdravotník zajat beze zbraně a bez odporu. U dalšího legionáře musela být poprava opakována, protože se dvakrát přetrhl provaz. Podle zvyklostí by přitom taková poprava měla být zrušena.
