Polský sochař Mario sedí vysoko na lešení v klášteře svatého Šimona, který je vytesaný do skalnatého kopce Mokattám na kraji Káhiry, a završuje svoje zatím poslední dílo. Jednapadesátiletý Mario, pravým jménem Mariusz Dybich, strávil více než dvě desetiletí socháním biblických výjevů uvnitř a kolem sedmi jeskyní tohoto koptského pravoslavného kláštera, napsala agentura AFP.
Do Egypta přijel z rodného Krakova na začátku 90. let minulého století v rámci vzdělávacího projektu. Jako zanícený vyznavač křesťanské víry šel vyhledat kněze farnosti svatého Šimona. Umělec, kterému je již přes padesát let, si stále ještě vzpomíná na tehdejší žádost kněze: "Chtěl bych, abyste proměnil tu horu v otevřenou bibli."
Mario však neměl žádné zkušenosti se sochařstvím. Koupil si elektrickou vrtačku a sbíječku a za několik dní zhotovil svou první sochu. Vyprávěla příběh zázraku, při kterém Šimon koželuh v 10. století pohnul horou Mokattám, aby dokázal sílu křesťanské víry. Klášter nese právě jeho jméno.
Stěny rozlehlé jeskyně, do které se při masových náboženských shromážděních vejde až 20 tisíc lidí, jsou vyzdobeny mnoha umělcovy díly. Mezi nimi je také další vyobrazení svatého Šimona s jehlicí v ruce krátce předtím, než si propíchne oči, aby se potrestal za to, že toužil po ženě. Na dalších stěnách jsou pasáže z Nového zákona.
"Dokončit sochu mi trvá od pěti dní do šesti měsíců, záleží na projektu," uvedl Mario. "Cílem mojí práce je vyprávět duchovní historii této hory a křesťanství obecně," dodal a prohlásil, že pracuje, aby zanechal svědectví budoucím generacím.
Za 23 let, která strávil v Egyptě, zhotovil kolem 70 soch a dodal tím skalnatým stěnám život. Jelikož klášter stojí na vrcholu kopce, nabízí ničím nerušený výhled na káhirskou megalopoli.
Při vyčerpávajícím výstupu ke svatému Šimonu je potřeba projít mezi hromadami páchnoucích odpadků v křivých uličkách čtvrti takzvaných zabbálínů, kteří sbírají a třídí káhirský odpad.
I přes složitý přístup však klášter každý týden navštíví tisíce lidí, kteří sem míří kvůli bohoslužbám či jiným slavnostem koptské pravoslavné komunity, křesťanské menšiny, ke které se hlásí kolem deseti procent obyvatel Egypta.
Kromě soch dává Mario v klášteře také lekce akrobacie na zavěšeném laně.
"Pro mnohé je překvapující vidět Evropana, který touží opustit svou zemi kvůli práci v chudinské čtvrti," řekl sochař. "Věřím ale, že mě sem vyslal Bůh." Mario se oženil s Egypťankou, s níž má dvě dcery. Časem se mu i podařilo perfektně zvládnout i místní nářečí.
V roce 2011 byl svědkem národního povstání, které způsobilo pád režimu Husního Mubaraka, i politického a ekonomického vření, jež následovalo.
Přesto si nedokáže představit, že by kdy žil jinde než v Káhiře, kde se svými egyptskými přáteli sdílel dobré i špatné. "Jednoduše tady rád žiju. Právě tady se cítím nejlépe, mezi obyčejnými Egypťany. Nechci odsud odejít, pouze pokud by Bůh rozhodl jinak," řekl polský sochař agentuře AFP.
