Statisíce lidí bez rozdílu věku, rasy či náboženství se v minulosti vydávaly do dalekých a nebezpečných končin s vidinou zlatých valounů. Historie zažila již mnoho zlatých horeček. Do širšího povědomí se zapsaly zejména příběhy zlatokopů na Klondiku, a to hlavně díky dílu Jacka Londona nebo figurce zlatokopa v podání Charlieho Chaplina ve filmu Zlaté opojení. Největší zlaté "šílenství" ale vyvolal nález zlata v Kalifornii před 170 lety, 24. ledna 1848.
Zlato zahlédl v malé Americké řece v pohoří Sierra Nevada tesař James Marshall, jehož si najal švýcarský emigrant John Sutter k výstavbě pily na místě s indiánským jménem Coloma. Přes snahu o utajení se zvěsti o nalezení zlata začaly šířit tiskem a již v létě 1848 v Colomě stály tři stovky dřevěných domů. A když prezident James Polk ve svém posledním výročním poselství 5. prosince 1848 nález zlata potvrdil, zlatá horečka přerostla v celosvětové šílenství.
Do roku 1855 v této souvislosti do Kalifornie přicestovalo až 300 tisíc osob a počet neindiánských obyvatel tohoto státu se zvýšil ze 14 tisíc až na 223 tisíc (1852). Kromě zázračného zbohatnutí hrstky vyvolených Marshallův objev, zlatá žíla dlouhá přes 190 kilometrů, podstatně urychlil kolonizaci Ameriky a stál u zrodu úspěšných dějin "zlatého státu", jak je Kalifornie přezdívána. Hlavní část kalifornské horečky skončila v roce 1851, naději na zbohatnutí pak oživily nové objevy v Coloradu a Nevadě. Zlatá horečka na Aljašce vypukla až půl století po Kalifornii.
