První loď poháněná parním strojem překonala Atlantik v roce 1819 a o dvě dekády později už mohly parníky nabídnout pravidelnou dopravu pošty a cestujících mezi Evropou a Amerikou. Kolesový parník Britannia rejdařství Cunard opustil přístav v Liverpoolu 4. července 1840 a ke břehům Nového světa dorazil o pouhých 12 dní a 10 hodin později. Po krátké zastávce v kanadském Halifaxu loď ještě pokračovala do Bostonu.
Na zpáteční cestě do Británie využil parník příznivého počasí a mořských proudů a cestu ještě zkrátil, tentokrát dokonce pokořil hranici deseti dnů. Firma Cunard postupně nechala postavit celkem šest lodí třídy Britannia (jednu jako náhradu za ztroskotanou) a díky tomu byla schopná zaručit pravidelnou a rychlou dopravu mezi Británií a Spojenými státy. Postupně se ale objevila i konkurence a začaly závody o to, kdo severní Atlantik překoná v nejkratším čase.
Držitelé Modré stuhy, tedy ocenění pro nejrychlejší loď plující západním směrem, se střídali v rychlém sledu. Hranice pěti dnů padla roku 1907 díky Cunardově Lusitanii, současný rekord pak drží už přes 60 let americký parník United States, který v červenci 1952 překonal Atlantik za tři dny, 12 hodin a 12 minut. Krátce poté ukončila éru luxusních lodí dálková letadla, která nabídla sice méně komfortu, pasažéry ale přes Atlantik dopraví za sedm hodin.
