Bývalý irácký prezident Saddám Husajn nechal za své 24leté vlády vybudovat přes sedmdesát paláců. Jeden z nich stál také v jihoirácké Basře. Po jeho renovaci tam otevřeli muzeum, v němž lze zhlédnout artefakty z dávné minulosti této oblasti. Velkými železnými vraty vstupují stovky návštěvníků, aby se podívaly na doklady o tom, jak žili jejich předkové.
Nápad opravit Saddámův palác a zřídit v něm muzeum se zrodil v britské armádě a v hlavě Kahtána Ubajda, který se stal ředitelem muzea. Britové z invaze, která začala v roce 2003, si po Saddámově svržení v paláci zřídili operační centrum. Opravy zatím neskončily, ale podařilo se dát do původního stavu jeden velký sál, v němž je umístěna sbírka. Sedmadvacetiletý Mahdí Usáví strávil tři roky malováním, zedničinou a instalací elektřiny a vodovodního potrubí. Budovu poškodily útoky odpůrců přítomnosti Britů ve městě. Z někdejšího symbolu moci a síly zůstaly ruiny, sloupy u vchodu i fasáda se drolily.
"Zpočátku jsem bojoval sám se sebou, protože se mi nechtělo podílet se na obnově Saddámova paláce," řekl Usáví. Stavba byla vybudována v polovině 90. let, kdy Iráčané trpěli válkou a hladem. "Když jsem ho poprvé uviděl, bylo mi jasné, že to není vystavěno z cihel, ale spíš z lidské krve. Když se to otevíralo, plakal jsem, protože jsem viděl, jak velký význam má pro Iráčany mít muzeum právě zde," řekl Usáví. Nejvíc hrdý je na zrenovovaný balkón na čelní stěně budovy. Snažil se jej obnovit podle originálního nákresu. "Pro každého řemeslníka by to byl těžký úkol, ale myslím, že je to krásné," řekl Usáví.
Většina Iráčanů za Saddámovy vlády neměla tušení, co se za zdmi paláce odehrává. Duraj Taufík, který pracuje pro britskou firmu HWH, která na obnovu dohlížela, řekl, že byl zděšen, když mu řekli, že se tam vařila denně tři čerstvá jídla pro případ, kdyby se objevil Saddám. A to se nikdy nestalo. "Když jsme sem přišli, našli jsme 2000 podob Saddámova jména na zdech a dřevěných prvcích - všude stálo Saddám Husajn. Nový premiér chtěl, abychom všechny ty nápisy odstranili, ale to bychom museli vše zbořit. Kromě toho si myslím, že i to je teď součástí naší historie," řekl Taufík.
Muzeum v Basře bylo poprvé vykradeno v roce 1991, kdy zmizela polovina artefaktů a ředitel byl zastřelen. Ubajd se snaží ztráty nahradit. Nechal do Basry převézt stovky ukradených předmětů z Bagdádu, kde mnohé skončily. Na uspořádání sbírky se podílela britská armáda a Britské muzeum. Kurátor John Curtis z Britského muzea, který v Basře působí jako poradce, řekl, že muzeum považuje za důležité s ohledem na to, jak Islámský stát ničí památky na severu Iráku. "Úžasná asyrská města Nimrud a Ninive byla hrozně poničena. Hrůzné věci se na památkách páchají v Sýrii. Takže v tom všem je otevření tohoto nového muzea v Basře paprskem světla," řekl Curtis.
Zvenčí je muzeum chráněno pevnými železnými dveřmi, sbírky jsou ve skleněných vitrínách, které se nedají podle Ubajda rozbít ani kladivem. Jako první padne do očí raná islámská keramika, která vznikla v Basře, a sbírka mincí z Parthské říše pocházejících z období kolem roku 350 před naším letopočtem.
Ubajd chce z muzea učinit kulturní centrum, kam budou lidé volně chodit a věnovat se tam tvorbě. Právě takové místo prý městu chybí. Muzeum vzbudilo na sociálních sítích velký ohlas. Vznikla skupina přátel muzea v Basře, která požádala Britskou radu o další peníze, aby mohly být zrestaurovány i další sály paláce. "Zřídit muzeum právě na tomto místě se může zdát podivné. V budově, kterou postavil Saddám a která je připomínkou bolesti a nelidskosti. Ale kdo tentokrát zvítězil? Saddám Husajn, nebo civilizace? Vítězem je vždy civilizace," soudí Ubajd.
