Práce ve skelnících
Valentýn je příležitostí pro nezaměstnané Kolumbijce

Pro Kolumbii znamená den svatého Valentýna velký pracovní nápor, neboť země je jedním z největších vývozců květin na světě. To má za následek obrovskou poptávku po práci ve sklenících poblíž metropole Bogoty, napsala agentura AFP.

Je to i důvodem, proč se Rubiela Méndezová a William Pérez třesou chladem, který nikdy nepoznali - připravují růže v hangáru vzdáleném 500 kilometrů od jejich rodného města Cúcuty, které leží v oblasti pralesa na východě země při hranici s Venezuelou. Jsou mezi stovkami Kolumbijců a Venezuelanů, kteří přijeli autobusy po 12hodinové cestě po špatných silnicích, aby přichystali květiny pro přepravu do Spojených států.

Den svatého Valentýna, 14. února, je jedním ze svátků, kdy Američané nejvíce utrácejí  za dárky. To představuje zlatý důl pro Kolumbii, která zajišťuje 74 procent květin dovážených do USA. Loni od ledna do listopadu vydělalo kolumbijské květinářské odvětví 1,3 miliardy dolarů (přes 269 miliard Kč). Ti, kdo pracují na přípravě růží, dostanou jen minimální mzdu - 300 dolarů za měsíc. Pro Méndezovou a Péreze a jim podobné brigádníky je to ale mnohem lepší než to, co obvykle vydělají.

Přestože celostátní míra nezaměstnanosti činí v Kolumbii deset procent, nezaměstnanost v Cúcutě je výrazně vyšší a loni dosáhla 16 procent. Mendezová uvedla, že v uplynulých měsících se situace zhoršila kvůli Venezuelanům, kteří utíkají před bídou ve své vlasti. Ti přecházejí hranici a pracují za poloviční mzdy, než jaké se v Cúcutě platí Kolumbijcům.

"Situace v Cúcutě je velmi obtížná. Nikdo se tam nechce vrátit, protože tam není práce," říká 26letá žena. "Ale já se musím vrátit, protože je tam moje holčička." Práce ve sklenících v Tabiu, městě ležícím severně od Bogoty, znamená, že  se poprvé odloučila od své čtyřleté dcerky.

Její úkol zahrnuje balení řezaných růží a úzkostlivé dodržování "chladicího řetězce" - dodavatelského řetězce, který zajišťuje, že květiny jsou uchovávány při velmi nízkých teplotách při skladování i přepravě, aby při prodeji v obchodech vypadaly stále čerstvé.

Méndezová a další pracovníci sbírají a balí bukety po dvanácti růžích v prostorách chlazených na deset stupňů při poslechu tropické hudby z rádia. Spí ve vyhřívaných přepravních kontejnerech a jídlo jim zajišťují zahradnické společnosti, které je zaměstnávají. Navzdory jednoduchým podmínkám jsou zdejší peníze lepší než to, co mladá matka dokáže vydělat v Cúcutě. Když tam přišla o práci v restauraci za sedm dolarů na den, sotva zvládala pokrýt životné náklady prodejem pašovaných kanystrů levného venezuelského benzinu.

Její zaměstnavatel, v USA sídlící firma Sunshine Bouquet, zpočátku poslal na hranici náboráře v domnění, že může zaměstnat venezuelské migranty ochotné pracovat s růžemi. Místo toho našel zoufalou a ochotnou kolumbijskou pracovní sílu. Když v polovině ledna přepravil do svého výrobního centra 600 lidí, 80 procent z nich byli Kolumbijci. "V Cúcutě jsou lidé, kteří trpí a moc chtějí pracovat," nechal se slyšet šéf společnosti Felipe Gomez.

Čtyřiadvacetiletému Kolumbijci Pérezovi se ulevilo, když jej vybrali. Strávil sedm let ve Venezuele, ale vrátil se domů, protože krize v zemi zničila tamní ropnou prosperitu. "Ve Venezuele je teď strach, hrozné zoufalství," uvedl s odkazem na nedostatek jídla a obavy veřejnosti o bezpečnost.

Odliv lidí z Venezuely zvrátil trend, kdy naopak Kolumbijci kdysi mířili ke svým sousedům, aby unikli 50 let trvajícímu konfliktu mezi vládou v Bogotě a marxistickými povstalci z hnutí FARC. V současnosti je FARC odzbrojen a přeměněn v politickou stranu. Venezuela se ale ocitla v bídě a hyperinflaci.

Kolumbijští činitelé uvádějí, že více než 550 tisíc Venezuelanů překročilo legálně či nelegálně hranici a toto číslo se podle očekávání v červnu zdvojnásobí. Celkový odliv lidí je ale ještě větší, když se vezmou v potaz i Kolumbijci vracející se domů.

Ivan Daniel Jaramillo z bogotské univerzity Del Rosario míní, že nezaměstnanost v Cúcutě roste, "protože je to hraniční oblast, kam směřuje tento migrační tlak".

Obchod s růžemi v Tabiu jako sezonní práce nepředstavuje dlouhodobé řešení pro 600 dovezených dělníků. Mnozí ale doufají, že je společnost zaměstná na plný úvazek. Ta slíbila, že si 20 procent z nich nechá i po Valentýnu. Nadějí je pro ně také možnost nalezení práce v jiné části Kolumbie. "Pokud tady nezůstanu, chtěl bych zkusit Bogotu a začít tam nový život," je rozhodnutý Pérez.