Méně známou historii odkrývá nová výstava dobových fotografií a artefaktů na zámku Hořovice na Berounsku. Připomíná období, kdy tato památka za první světové války sloužila několik měsíců jako tábor pro zajaté vojáky z italské fronty. Expozice připravená k výročí vzniku republiky je přístupná do konce října v historickém salonu zámku v rámci prohlídkové trasy, řekl Tomáš Pospíšil z Národního památkového ústavu.
"Prostřednictvím dobových fotografií a dalších předmětů chceme představit atmosféru italského bojiště, život v zajetí a hrdinství místních obyvatel. Ti brali pomoc zajatcům jako významnou protirakouskou činnost a službu právě se rodící samostatné republice," uvedl hořovický kastelán a autor výstavy Libor Knížek.
Na přelomu let 1917 a 1918 se u dnešního Kobaridu ve Slovinsku střetli Italové s vojsky Rakouska-Uherska. Více než dva roky bojů stály obě znepřátelené strany mnoho životů. Rakousko-uherským divizím se podařilo prorazit směrem na Caporetto a prolomit italské linie. Nastal hromadný ústup italských vojáků, kteří opustili oblast Asiaga a zaujali obranné postavení na linii vrcholků hor a podél řeky Piavy až k Benátskému zálivu. Oddíly alpínů se nakonec dostaly do obklíčení a ještě několik dnů se v husté mlze snažily vzdorovat útokům rakousko-uherské armády. Postupně se ale obrana začala hroutit a rakousko-uherská armáda postoupila až k Piavě.
Na osudu kapitána alpínů Giuseppe Rebughiho návštěvník sleduje cestu válečných zajatců do zajateckých táborů na českém území. Zámek Hořovice se stal kvůli své velikosti jedním z nich. Tři sta vojáků a důstojníků bylo internováno nejen na zámku, ale také jinde ve městě - například v objektech lesní správy nebo sokolovně. Nelidské a nedůstojné podmínky podněcovaly hrdé Italy k opakovaným pokusům o útěk, které končily většinou samovazbou a po odpykání trestu opětovným návratem do Hořovic. Pokus o útěk tří vojáků v nočních hodinách 7. září 1918 však skončil tragicky. Rebughi byl zastřelen na místě, druhý voják zemřel na následky střelného poranění v nemocnici a třetí sice přežil bodné rány bajonety, ale s doživotními následky.
