V Praze na Pankráci skončil třídenní závod historických vozidel s názvem Retro Prague Historic Rally. Podnik odstartoval v pátek dopoledne ve Velké Lomnici u Popradu, trasa měřila zhruba 700 kilometrů. Zúčastnilo se ho 60 vozů, nejstarší Praga Alfa byla vyrobena v roce 1922. Kromě Čechů tvořili dvoučlenné posádky také Slováci, Němci a Američané.
Závod začal slavnostním startem už ve čtvrtek v podvečer na rampě Národního muzea v Praze. V krátkém prologu dojely posádky na Hlavní nádraží, kde byly jejich vozy naloženy na autovlak a v noci se všichni přesunuli do slovenského Popradu.
"Pokud máme dobré informace, tak takhle velkou rally ve střední Evropě ještě nikdo nezorganizoval. Speciálně v kombinaci s autovlakem. A myslím si, že start na rampě Národního muzea odpovídal významu této akce," řekl Tomáš Kalkus z pořádajícího spolku Retro Prague.
Uvedl, že se přihlásilo podstatně více aut než vybraných 60. "Výběr jsme udělali tak, aby byla startovní listina pestrá a bylo to divácky zajímavé," řekl Kalkus. K vidění byly například značky Bugatti, Rolls Royce, Bentley, Mercedes, Jaguar nebo Ferrari, ale i vozy české předválečné provenience Praga nebo poválečné Škoda a Tatra. Nejmladší vozy byly z roku 1985, konkrétně Alfa Romeo Spider a Mercedes 560 SL. Z šedesátky vozů jich do cíle dorazilo 59. Problémy se zapalováním do něj nepustily lagondu z roku 1932.
Trasa vedla po silnicích nižších tříd. "Bylo to jednak proto, aby auta nebránila provozu, protože některá jsou přece jenom pomalejší. A také je to zajímavější a zábavnější. Tyhle silnice zkrátka k veteránům patří," doplnil Kalkus. S výjimkou šesti vozů měly podle něj všechny v technickém průkazu uvedenou maximální rychlost přes 120 km/h.
Posádky vyjížděly každý den v minutových intervalech. Trasa vedla například přes Štrbské Pleso, Malou Fatru, Žilinu, Zlín, Kroměříž, Boskovice, Poličku nebo Poděbrady. První noc strávili závodnici ve Vrátné dolině, druhou v Kroměříži. Vozy projížděly zhruba 100 měst a obcí.
Každá posádka dostala vždy na začátku dne takzvaný šipkový itinerář. "V něm je každá křižovatka vyznačená pouze schematicky a jsou tam uvedeny přesné vzdálenosti mezi nimi. Podrobnější mapu posádky neměly k dispozici. Musely najít průjezdní kontroly, kde plnily různé úkoly. Jednak vědomostní a jednak technické. Kromě toho byly také tajné kontroly na místech, kde teoreticky hrozilo, že by si někdo mohl trasu zkrátit," dodal Kalkus.
