Má sotva metr dvacet, stále ještě několik mléčných zubů a počítač, na němž píše své kritiky, je skoro větší než on. Ale jeho gastronomický slovník už je natolik sofistikovaný, že si může dovolit některá jídla vychválit a jiná zase ztrhat.
Eli Knauer má nezřízenou chuť k jídlu. Chutná mu nejšťavnatější maso, ale i moučníky plné cukru. Není to však gastronomický kritik jako jiní - je mu deset a podle agentury AFP se specializuje na dětské jídlo. "Byl jsem na prázdninách v Kanadě, když jsem si řekl, že bych se chtěl stát kulinářským kritikem. Maminka mi řekla, abych si nejdříve pořídil svůj blog. Tak to všechno začalo," vysvětluje malý Eli své pohnutky.
Od té doby vydává kritiky meníček pro děti v restauracích způsobem, jehož už z povahy věci žádný dospělý kritik není schopen. Na svém blogu Dobrodružství labužníka v kraťasech Eli od loňského srpna zaznamenává návštěvy v restauracích, v nichž byl s rodinou v Baltimoru, v dalších městech na východním pobřeží a v místech Ameriky, která navštěvuje o prázdninách.
Zhruba po roce a po návštěvě asi padesátky restaurací chlapec s dětskými brýlemi přesně ví, co hledá, když jde do restaurace - šťavnaté maso, zákusky plné cukru a lahodné sýry. Na jeho blogu se už registrovalo 120 lidí, kteří se postarali o více než 41 tisíc návštěv.
Eli, který nedostává žádné sponzorské peníze ani nemá příjmy z reklamy, hodnotí kvalitu stravy v restauracích počtem hvězdiček, maximum je pět. Kromě samotného jídla samozřejmě hodnotí také to, jak je uzpůsobena pro návštěvu dětí, jaký je tam dětský koutek, jaké kreslené filmy se promítají atd.
K jedné baltimorské restauraci Eli jako její plus poznamenal, že lidé tam nosí mašle jako motýli a elegantní klobouky. Ale rozhněvalo ho, že mu servírovali "cheeseburger se šunkou velký jako jeho hlava". "Dítě přeci nemůže sníst tak velký cheeseburger," zoufal si Eli. Ale cibulový chléb a čokoládový koláč s vanilkovou zmrzlinou od něj dostaly pět hvězdiček.
Rodiče Eliho, Jason a Cheryl, ho povzbuzují, aby pokračoval, a všimli si, že blog Elimu pomohl ve stylistice. Někteří chlapcovi učitelé dokonce na jeho blog chodí, aby se inspirovali, do jaké restaurace mají zajít se svými dětmi.
