Nápisy na toaletách čili latrinálie jsou součástí národního písemnictví. Genius loci skrytý v poselstvích na stěnách latrín. Někdy jsou vulgární, jindy ale i filozofující: "Není nic, co by mělo být. Všechno je naopak," napsal někdo v pánské kabince ostravského výčepu a klubu Les.
V každém tuzemském městě lze najít podniky, kde se tvůrčí psaní na toaletách úspěšně rozvíjí. Takovým příkladem je třeba ostravský Absintový klub Les, kde své útroby vyprazdňuje ostravská bohéma. A dveře i stěny toalet jsou tam popsány takovým množstvím toaletních pravd, že by z nich mohla vzniknout nejméně padesátistránková knížečka.
Tyhle tři latrinálie z klubu Les lze třeba přiřadit k těm lehce filozofujícím: MANON JE MOTÝL / MANON JE VČELA / MANON JE RŮŽE HOZENÁ DO KOSTELA nebo DEPRESE JE MÉ JEDINÉ PROKLETÍ / JEN V JEJÍM JÁ JSEM ZAJETÍ / JEDINÝ LÉK JE TVÉ OBJETÍ / JEN TAK ONA ODLETÍ. A kdoví, po kolikátém pivu vznikl tento hloubavý slogan: NENÍ NIC / CO BY MĚLO BÝT / VŠECHNO JE NAOPAK.
Na dámských toaletách v tomtéž klubu je ale na kachličkách krasopisně vyvedena výmluvná výzva: ŠUKALA BYCH GEORGIEVA. Jenže tak snadné to asi není, protože pod text někdo dopsal: ALE ON TEBE NE. Hned vedle lze ale číst poněkud cimrmanovský text: EGRIN, JESTLI TOHLE ČTEŠ, TAK JSEM TO TADY DOOPRAVDY NAPSALA. Pánové o dveře dále ale mají v případě citových problémů jasné řešení: JE TO LÁSKA NEBO KLAM / SERU NA TO / PIVO SI DÁM.
Latrinálie je termín amerického etnografa Alana Dundese, který již v šedesátých letech rozdělil texty na veřejných latrínách na několik kategorií. Nejčastější prý píše záchodový lid básničky či krátké texty spojené s vyměšováním, sexem a provázené telefonním číslem. Jindy s autoerotikou a s nádechem absurdního humoru a nonsensu. Mapováním nápisů na toaletách se ve volném čase zaobírá třeba Petr Janeček z Ústavu etnologie Univerzity Karlovy nebo brněnský náměstek primátora pro kulturu a vyhlášený recesista Matěj Hollan (Žít Brno).
Oba shodně tvrdí, že tvorba latrinálií je jednou z nejrozšířenějších tvůrčích činností, přitom je vědci téměř nepopsaná. Hollan by dokonce na výzkum latrinálií rád použil erární peníze. "Snad na to někdy někdo vypíše grant," přeje si. "To nutkání při konání potřeby najít pero, fixku nebo propisku a svěřit se s myšlenkovými pochody, které člověk v tu chvíli prožívá, přece stojí za odborný výzkum."
Pro časopis TÝDEN náměstek Hollan zdokumentoval veřejné toalety v obchodním domě Tesco na brněnském Dornychu, tedy hned u hlavního nádraží. Našel tam nápisy v brněnském argotu čili v hantecu, texty slovenské, německé i v azbuce a k nim i nadnárodní obrázky. "Třeba hákáče i penisy. Nejčastějším typem vzkazů jsou samozřejmě roztoužené žádosti o sex s připojeným mobilním číslem," líčí. Například HLEDÁM POHON PRO SVŮJ OHON nebo VYKOUŘÍM, VOLEJ HNED či NECHÁM VO*UKAT SVOU PŘÍTELKYNI, VOLEJTE.
"Pravděpodobně jde o pozůstatky pomsty při rozchodech nebo po legračních opileckých eskapádách. Vždy mě zajímalo, zda existují lidé, kteří na ta číslo opravdu zavolají, a zda majitelé telefonních čísel tuší, že se nacházejí zvěčněni právě na záchodech v Tescu," přemítá Hollan. Na stejných toaletách ale našel i nápisy jiného druhu jako SMRT IMPERIALISMU! nebo AŤ ŽIJE LENIN! Zbožní uživatelé toalet zase napsali AHOJ BRATŘI, BŮH JE VELMI DOBRÝ. No a někdo jiný prostě jen vylíčil svůj aktuální stav: SEREM AŽ Z HUMENNÉHO.
*Jaké typy nápisů vznikají na českých a moravských veřejně přístupných záchodcích?
*Jak se na takové tvůrčí psaní dívají majitelé restaurací a klubů?
*Jaké nápisy na toaletách vytvářejí samotní podnikatelé v pohostinství?
*Proč jsou v některých hospodách nápisy pravidelně zatírány?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTETE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 16. LEDNA 2017.
