Pracovníci Záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku se jako každý rok na jaře starají o mláďata, která jim donesli lidé, protože mysleli, že jsou opuštěná. I když se však tato mláďata podaří odchovat, jejich vracení do přírody je obtížné a v řadě případů to vůbec není možné. Řekl to zástupce vedoucího stanice Jan Kašinský. Ve stanici je aktuálně mládě jezevce, několik srnčat, okolo deseti sov kalousů nebo mladé káně lesní.
"Lidé vědí, že se na mláďata nemá sahat, a potom se vymlouvají. Někdy jsou to až absurdní, nepravděpodobné historky. Jako třeba u srnčete, že šli na cizí zahradu, ani nevědí, kdo tam bydlí, a v králíkárně bylo srnče, tak jim ho vzali a přinesli ho sem," řekl Kašinský. Stává se, že lidé přinesou do stanice vyhladovělé srnče, o které se možná několik dní neúspěšně pokoušeli starat sami doma.
Ošetřovatel Martin Bělehrádek řekl, že někdy je obtížné naučit mládě pít z lahve a musí se krmit skoro násilím. "Rozhodující je prvních pár dnů, než se dobře chytí," řekl. Šance na vypuštění zpět do přírody je i tak u savčích mláďat malá, zvláště pokud jde o kojence.
"Většinou bývá větší šance na vypuštění u ptáků, protože tam lze použít různé metody, které zabrání vazbě na lidi, ať už to je třeba nějaké krmení dlouhou pinzetou, nebo krmení takovým způsobem, že to mládě nevidí člověka nebo se ten kontakt omezí," řekl Kašinský.
Obecně se podle něj dá říct, že čím je mládě mladší v okamžiku, kdy přijde do zajetí, a čím déle je krmeno ručně mlékem, tím je jeho šance na návrat menší, protože si vytvoří silnější vazbu na lidi. To je i případ jezevčího mláděte, které se nyní ve stanici nachází. Velice rychle zkrotlo, aniž se o to ošetřovatelé snažili.
"Nemůžeme se vyhnout těsnému kontaktu a nemůžeme se vyhnout pachu. A oni se podle pachu řídí, to znamená vytvoří si takovou představu toho, že lidský pach je něco normálního a často i že normální je pach psa, protože pes je tady ve stanici jako strážný a každý z nás má psa doma," vysvětlil Kašinský. Proto podle něj také například srna, když přijde k mláděti, kterého se lidé dotýkali, se bojí. "Je to pro ni něco špatného, bere to jako prozrazené, ztracené," řekl. Je podle něj vždycky větší riziko, že člověk udělá chybu, když si srnče vezme domů, než když ho nechá na místě.
Dospělá zvířata se pracovníci stanice snaží vždy umístit k někomu, kdo má oboru nebo alespoň oplocenou velkou zahradu. "U srnčat, malých zajíců i u toho jezevce je problém taky v tom, že to jsou druhy, které jsou řazeny mezi zvěř podle zákona o myslivosti. Kdyby se to vzalo opravdu do důsledku, tak ten, kdo si takové mládě přinese domů, se dopustil trestného činu pytláctví, pokud to není tedy myslivec," dodal Kašinský.
