Spory
Pes není dítě. Soužití s ním občas komplikuje vztahy v rodině

Láska ke zvířeti se může stát nevhodnou a může být dokonce předmětem sporů mezi partnery či v rodině, píše francouzský týdeník L'Express.

Psí život! Když si šestatřicetiletá Claudia opatřila Pedala, jemuž je nyní pět let, neuvědomovala si, jaké výbuchy žárlivosti může zvíře rozpoutat. "Chtěli jsme psa oba. Brzy jsem však vystřízlivěla," říká. Mezi Fredem a Pedalem brzy vzniklo těsné pouto. Claudia v přesvědčení, že v tomto vztahu už pro ni není místo, postupně předávala manželovi všechny úkoly spojené se psem, který ovlivnil jejich vztah. "Dennodenně zabíral stále více z mého prostoru," stěžuje si. "Začalo to pohovkou a pak došlo na postel. Muž hodiny vykládal přátelům o přednostech našeho miláčka a mluvil o jeho kráse. Také si koupil vokálního asistenta vybaveného kamerou, aby mohl sledovat Pedala, když byl v práci, a aby s ním mohl mluvit," dodává.

Rozhněvaná Claudia podléhající dojmu, že je až na druhém místě za psem, přiznává, že na své pocity není pyšná. "Byla jsem v koncích. Ptala jsem se sama sebe, kdo je komu partnerem. Téměř netrpělivě jsem čekala, až Pedalo zemře," doznává.

Podle nedávné studie společnosti SurveyMonkey ve Spojených státech dává 23 procent žen a 14 procent mužů přednost domácímu mazlíčkovi před partnerem a 67 procent dotázaných uvedlo, že pohlížejí na svého psa zamilovaným pohledem. Z toho tedy vzniká oprávněná, avšak směšná žárlivost. "Přiznat si, že žárlíte na zvíře, je těžké. Moje okolí se tím bavilo," říká Claudia.

Nakonec se obrátila na zvířecího psychologa. Byla těhotná a velmi se obávala, jak se bude pes chovat, až se dítě narodí. "Bude mu vadit, že se už pozornost nesoustřeďuje jen na něho?" ptala se.

Psycholožka přes zvířata Claire Bentolilová popisuje náznaky, které mají zbystřit naši pozornost. "Když pes vrčí na partnera nebo na dítě, v nepřítomnosti majitelů demoluje byt nebo je příliš drzý, může to být známka toho, že je problém v uspořádání domácnosti," říká.

Psycholožka zdůrazňuje, že pes nemá jednoho pána. "Instinktivně půjde k osobě, která jej nejsnadněji přijme do vztahu. Pes zvyklý žít ve smečce sleduje pozice každého člena rodiny, aby se pak sám do hierarchie smečky zařadil. Bude poslouchat především toho, koho považuje za hlavu rodiny, pak její ostatní členy," vysvětluje. Pes je pozorovatelem a vytváří si vlastní vztah ke každému členu "smečky".

Když v hierarchii vládne nerovnováha či když jeden z partnerů postupuje zvířeti místo, které vybočuje nad rámec vztahů v rodině, pak pes už nemá zábrany. Může začít dělat schválnosti či se může stát agresivním, upozorňuje Bentolilová.

Za pomoci psycholožky vykázala Claudia Pedalovi jeho místo. "Když jsem mu zakázala některé části domu, jako je ložnice, pohovka či koupelna, nesl to Fred těžce, protože měl pocit, že psa zrazuje," říká Claudia. "Je to nezbytné. Pes musí pochopit, že některé místnosti jsou vyhrazeny pánům, aby mohlo být soužití klidné," zdůrazňuje Bentolilová.

Pro někoho je příchod psa náhražkou za dítě. "Pořídili jsme si Danette, několikaměsíční shih-tzu, když děti odešly z domu. Byla to chyba," stěžuje si sedmapadesátiletý Olivier. Pes se stal postupně benjamínkem rodiny. "Manželka se o něho starala jako o dítě. Když v noci kňučel, vstávala a chodila k němu. Mluvila s ním jako s novorozencem," říká. S humorem jsem jí dal najevo, že zachází příliš daleko. Dnes odchod dětí strávila a vztah se uklidnil," dodává. Sociolog Michel Fize upozorňuje, že takový vztah je chybou. "Pes není dítě a ještě méně plyšák, kterého můžeme podle chuti hýčkat," říká.