Mohlo to být lepší, věděl. Přesto se Pavel Horváth po premiérovém zápase Plzně v Lize mistrů usmíval. I když Viktoria remizovala s průměrným Borisovem "jen" 1:1. "Pro nás je úspěch sám o sobě, že tu hrajeme. Budeme bojovat dál," krčil rameny.
Plzeň má za sebou premiéru v Lize mistrů. Jak se vám hrálo?
Měl jsem nový kopačky. Takže super.
Vážně? Přeci jen, výsledek mohl být lepší…
Asi jo. Uznávám. Mně se hrálo dobře, snažil jsem se klidnit hru zezadu… Borisov se ale dal porazit. Ke konci měl dvě dobré střely Jakub Hora, měli jsme i další šance. Myslím, že jsme Borisovu byli rovnocenným soupeřem. A to má víc zkušeností a také - to vy novináři máte rádi - mnohem vyšší rozpočet. Škoda.
Ale byla to jiná Plzeň, nemyslíte? Oproti předkolům, kdy drtila soupeře ofenzivním fotbalem...
Jiná, jiná… Moc nevím, co na to odpovědět.
Nepřišel vám tým svázaný očekáváním, které přicházelo vlastně z celé republiky?
Ne, to si nemyslím. Kluci nebyli nervózní, nebylo potřeba nikoho uklidňovat, tedy až na Petra Jiráčka, ten to vždycky prožívá víc. Někteří naši kluci jsou ale dlouho v nároďáku, mají strašně zkušeností, takže nějaká Liga mistrů s nimi nic neudělá (směje se, pozn.aut., všichni plzeňští reprezentanti jsou v národním týmu v podstatě nováčky).
A jak bylo osobně vám, když jste v šestatřiceti nastupoval k velkému zápasu v nejslavnější klubové soutěži na světě?
Tak hlavně mě napadlo, že jsem fakt starej. Hrál jsem to před jedenácti lety ve Sportingu Lisabon. To byla ale vlastně úplně jiná kariéra…
Dá se to tehdy a dnes nějak srovnat?
Já nevím. Ale všichni, kteří to se mnou tehdy hráli, už skončili. Figo, Zidane a další. Takže je vlastně hodně dobrý, že jsem přežil tyhle hvězdy (směje se).
Příští zápas hrajete v Miláně. Bude to asi trošku mazec. Legendární stadion San Siro, velký soupeř… Vy ale asi očividně strach mít nebudete, co?
Hřiště je pořád stejný obdélník. Já určitě nervózní nebudu. A kdyby jo, tak si vezmu imodium.
