Příběh fotbalisty
Génius, který dospěl. Kenija zvedá osud svůj i Slavie

Už nenahlíží do zpětného zrcátka. Žije tady a teď. Ve Slavii Praha. Stále sní o evropských pohárech, ale zatím si musí vystačit s českou ligou. Levan Kenija, probuzený tahoun "nové Slavie".

Nejlepší hráči derby? Zmrhal, Souček a také Kenija. Gruzínský šikula měl prsty téměř v každém útoku Slavie, byl motorem týmu, vyvážel balony, bavil svými nápady. Právě Levan Kenija je jedním ze symbolů obrozené Slavie. Mají podobný osud. Léta slávy a velkých snů, po kterých přišlo peklo. Ale v derby ruku v ruce ukázali, že se s nimi musí počítat.

Fotbal se vyučil v ulicích gruzijského Tbilisi. Odmalička ukazoval talent. "Zázračné dítě," básnili skauti. Malý Levan Kenija měl umetenou cestu k úspěchu, byla mu předpovídána budoucnost jeho legendárních krajanů  - Kacha Kaladzeho a Levana Kobiašviliho.

Ve čtrnácti letech ho zkoušela Barcelona, v patnácti hrál gruzínskou ligu, v šestnácti se objevil v reprezentaci, v sedmnácti hrál za německé Schalke 04, okusil Bundesligu. Zažil kruté tréninkové dávky od Felixe Magatha, polykal chválu. "Nikdy jsem neviděl tak skvěle technicky vybaveného hráče v tomto věku," říkal v září 2007 bývalý trenér gruzínské reprezentace Klaus Toppmöller. Kdyby tehdy Kenijovi řekli, že bude v 25 letech bojovat o záchranu v pražské Slavii, dostal by nejspíš osypky.

Jenže pak se nebe zatáhlo. Přišla série zraněních. Nekonečný koloběh: jedna operace, druhá, třetí. Dlouhá rekonvalescence. Kenija byl tři roky bez fotbalu. "Bylo to strašné," vzpomíná. Pokoušel se restartovat kariéru v ukrajinském Karpaty Lvov a německém Düsseldorfu, kde se potkal i s Martinem Latkou. Ale nikde mu pšenka nekvetla. Z někdejší hvězdičky byl amatér bez smlouvy. Než přišlo laso ze Slavie.

Soumrak cizinců ve Slavii

Měli si pomoci navzájem, společně zapomenou na poslední léta. "Budu se snažit, abychom se v budoucnu dostali do evropských pohárů. A mým druhým cílem je návrat do gruzínské reprezentace," vyprávěl Kenija téměř přesně před rokem, kdy se upsal Slavii.

V týmu trenéra Josefa Beránka střídal dobré výkony s matnými. Ale především se trápila celá Slavia, která si až do konce sezony zahrávala se sestupem do druhé ligy. Ustála to. A v létě přišla čistka. Zatímco na Letné se o zkupovali cizinci, v Edenu se jich spíš zbavovali. Odešel Boudjema i Baéz. Čekalo se, že odejde i Kenija. Dušan Uhrin se s ním nemazlil. "Musí si rozmyslet, jestli tady vůbec chce hrát. Pro mě není opora, musí to dokázat," říkal v srpnu pro deník Sport.

Chyběla mu fyzička, vymlouval se na zranění. "Odjel na sraz národního týmu a jeho lékaře jsem se ptal, jestli je v pořádku. On mi potvrdil, že mu nic není. Ale i on musí chtít. Chápu, že situace ve Slavii byla pro cizince složitá. Když nebere peníze domácí hráč, nějak si to zařídí, ale cizinec to má horší. Jak to bude s Kenijou dál, nevím," vyprávěl Uhrin. Nakonec mu dal dost možná poslední šanci. V kádru si ponechal všeho všudy čtyři cizince: Deliho, Diopa, Vukadinoviče a právě Keniju.

Ten se mu nyní důvěru snaží splácet. "Nechci chválit jednotlivce, ale Kenija nám hodně pomohl se zrychlením v přechodové fázi," vyzdvihl po vítězném zápase nad Spartou Uhrin. Na Keniju se bude spoléhat i v nedělním derby s Duklou. A jednou třeba i v evropských pohárech. Zpětné zrcátko ještě neutrhl.