Celkový počet penalt v dosavadním průběhu sezony české fotbalové ligy je na čísle 68, zbývá pět k dorovnání maxima z ročníku 1994/95. Slavia už překonala sezonní rekord, když sudí nařídil v její prospěch 13 pokutových kopů. To vše po pouhých 23 kolech.
Podobná čísla jen stěží někoho překvapí. Tuzemský fanoušek si zvrhlého trendu "boje o penaltu" mohl poprvé výrazněji všimnout už během letního mistrovství světa v Rusku. Finálový turnaj nabídl 29 pokutových kopů, tedy o jedenáct víc, než bylo dosavadním maximem. A nebyla to chyba jen samotných hráčů.
V hlavní roli bylo pochopitelně video. A je v ní doteď, napříč celou fotbalovou Evropou. Za uplynulý víkend nabídla jen česká liga minimálně tři zápasy, v nichž se dění točilo kolem systému VAR. Liberec-Sparta ve více případech, Ostrava-Zlín při Poznarově úderu loktem do tváře Mešaninova...
Největší vášně pak rozpoutal neuznaný gól Bohemians ve vršovickém derby se Slavií, kdy místo vedení 1:0 svěřenci trenéra Haška naopak prohrávali po nařízené penaltě za faul Krcha na Masopusta. Zatímco muž u videa Miroslav Zelinka s hlavním sudím Pavlem Královcem celý postup obhajovali regulemi, někdejší garant celého projektu videorozhodčího Karel Hrubeš hovořil o chybě. I tento rozpor o něčem svědčí.
Video nic neřeší
Systém VAR by byl přínosem, kdyby pomáhal s rozhodnutím jen v případech zjevného pochybení - to má koneckonců přímo ze své definice v popisu práce. Problém je, že se s ním nakládá úplně jinak. Během utkání je v akci často i několikrát za poločas a stal se z něho hlavní aspekt celé hry, ke kterému se nezřídka upínají naděje týmů, trenérů i fanoušků. Část podstaty fotbalu jako by teď ležela někde úplně jinde.
Video neudělá fotbal spravedlivějším. Sporné situace budou pořád, protože i ze záznamu se dá na některé zákroky, ofsajdy nebo případná provinění proti pravidlům často nahlížet rozdílně. Sobotní utkání španělské ligy mezi Huescou a Sevillou, v němž se od 79. minuty celkem devět minut nehrálo pro konzultace s videem, aby všechny tři sporné a hraniční situace rozhodčí stejně rozsoudil jednou tak a jednou tak, může sloužit jako exemplární příklad.
Nejednoznačnost některých situací zkrátka zůstává i při zpětném přehrání ze záznamu. Zásah videorozhodčího tím pádem pomůže jen ve zjevných případech, které ale sudí beztak většinou vyhodnotí správně sami. A pokud ne - pak je tu video.
Smutným faktem prozatím je, že systém VAR po ročním působení na českých stadionech nevyřešil obecně vzato zhola nic. Pouze zpomalil a znepřehlednil hru pro diváky, ale i samotné hráče a trenéry. Ze zápasů vysál radostné emoce, slavit gól si dnes bez alespoň chvilkových pochybností snad už ani nikdo nedovolí. Rozhodčím se nespílá kvůli verdiktům, ale pro změnu za to, že nezkontrolovali záznam.
A že alespoň padá víc gólů, což je atraktivnější pro diváky? Omyl. Nepadá víc gólů, padá víc gólů z penalt. A to je pořádný rozdíl. Už proto, že to vede jen k dalším dohadům a debatám.
