Přihrávka do autu. A další. A když ne do autu, tak protihráči. Následuje sklopená hlava. Tento proces byl určitým stereotypem Sparty při utkání v Liberci. Už to vypadalo na další průšvih, avšak najednou zasáhla africká síla, která zničila kritiku, jež by po eventuální prohře nekompromisně bombardovala Letnou.
Leonard Kweuke 1:1. Bony Wilfried 2:1. Ze zápasu, v němž Sparta ještě deset minut před koncem prohrávala 0:1 a hledala nejen ofenzivní, ale vlastně jakékoliv fotbalové varianty, vysvobodili rudé dva afričtí princové. Přinesli vůli, nasazení, radost. A obrat na poslední chvíli.
Sparta přitom přijela do Liberce rozložená, psychicky nahlodaná. První poločas hrála tragicky, bez schopnosti přihrát si, útočit. "Jak jsme skončili ten nešťastný zápas s Laussane, tak jsme začali i tady v Liberci," připomínal trenér Jozef Chovanec ostudnou remízu s druholigovým švýcarským celkem v Evropské lize.
"Ono vás to nahlodá, byli jsme dost nervózní. Bony byl odříznutý v útoku, obránci nepodporovali ofenzivu...," vypočítával trenér. "A vrcholem byla inkasovaná branka." Ano. Skutečně vrcholem. Protože to, jakým způsobem padla, ještě dlouho bude strašit brankáře Jaromíra Blažka. "Jsem fakt pitomec, pomyslel jsem si hned po tom gólu," nebral si gólman servítky sám se sebou.
"Tohle bylo nejhorší, co se mi letos stalo," vzpomínal bolestně na střelu, která mu proklouzla mezi rukama a odrazila se od břevna, načež dorážel Nezmar. "Chci poděkovat těm našim černejm klukům vepředu, že to otočili a zachránili nás," usmíval se pak Blažek.
Bony a chlad
Zatímco první půli odehrály loutkové imitace sparťanů, hadrově poskakující po hřišti, do druhého poločasu přišel jiný tým. Lepší. Snaživější. Aktivnější. "Jestli jsem v kabině křičel? Musíte vědět, na koho zvýšit hlas a na koho ne," naznačoval Chovanec. "Ale je pravda, že druhý poločas vše fungovalo lépe."
I díky Liberci, jenž se přeměnil v organizovaný spolek lidí bojících se o výsledek a úplně přestal hrát. "Ještě nějaké šance jsme tam měli... Ale posledních dvacet minut? Špatné. Asi nezkušenost, já nevím," krčil rameny útočník Jan Nezmar.
Každopádně Sparta otočila výsledek. "Je to moc dobře. Po tom průšvihu s Laussane jsme museli vyhrát. Bylo to těžké, navíc byla fakt velká zima," křenil se Bony při myšlenkách na třístupňový večer. "Ale na to už si zvykám." Dokázal to vítězným gólem, díky kterému bude na Letné zase dýchatelněji.
"Dusno? Jestli bylo v klubu po Laussane dusno? Ne, o tom nevím. Ale samozřejmě jsme pod tlakem. Vždycky budeme. I když se nám nevydaří jeden zápas, i když jen remizujeme. To je v pořádku, jsme Sparta," rozjel Chovanec až filozofické zamýšlení nad podstatou rudého klubu. "Prohrávají i týmy s vyššími rozpočty, my máme za sebou pětadvacet zápasů a je prostě hodně složité držet tu výkonnost na nějaké úrovni."
Sparťanský trenér byl ale očividně uvolněný, až nezvykle často se smál. Sparta vyhrála v Liberci po šesti letech a on má zase trocha klidu v duši. "To, co nám fotbal ve čtvrtek s Laussane vzal, nám dnes zase dal." A proto je to vlastně docela hezká hra.
