Podzimní část české fotbalové ligy skončila a v jakési reflexi fotbalových zážitků je nutno říct: moc si těch zážitků nepamatujeme.
On-line deník TÝDEN.CZ rozdělil podzimní sezonu do čtyř událostí, které byly nejvýraznější. Dvě z nich jsou negativní.
PLZEŇSKÁ (NE)SPOKOJENOST
Do ligy skočili vítězným bungee jumpingem. Plzeňští fotbalisté udělali rekordní sérii bez prohry, v jednu chvíli se na nebohé konkurenty koukali z dvanáctibodové výšky. Teď jsou před druhou Spartou čtyři body napřed.
Kdyby někdo před sezonou řekl plzeňským fotbalistům, že po podzimu budou vést ligu o čtyři body, pravděpodobně by si dali tuplák chlazené dvanáctky a byli rádi.
Jenže vědomí obřího náskoku, který vinou pokaženého konce sezony výrazně ztratili, přináší spíše smíšené emoce. Spokojenost, zčeřenou vizemi "co by kdyby (jsme neprohráli na Bohemce, neremizovali s Libercem...)".
Plzeň se však o titul nehlásí, vlastně ho ani nechce, protože "předsezonní cíle byly úplně jiné". Je to trochu alibismus, trochu srabáctví. Plzeň hraje nejhezčí fotbal v lize, daří se jí, má dobrý tým vedený výtečným trenér Pavlem Vrbou. Vyhýbání se diskusím o titulovém boji není chlapské, zvláště když Plzeň se jim vyhýbat nemůže.
AFRICKÁ ZÁBAVA
Konečně! Tohle česká liga, sužovaná nedostatkem fotbalu, potřebovala. Africké duo Léonard Kweuke - Bony Wilfried, které ke konci sezony stvořilo superzábavnou dvojici, dělá z české uspávající šedivosti o něco hezčí a atraktivnější soutěž.
Navíc jen díky nim je Sparta nahoře, druhá, čtyři body za Plzní. Oba útočníci sázejí do branek nebohých soupeřů gól za gólem. Obránci nevědí, co s africkými hromotluky - jsou neuvěřitelně silní, průrazní, navíc sehraní.
Ve Spartě, jejíž fanouškovský kotel měl dlouhodobou rasistickou nálepku, se stali miláčky, hvězdami. Nejlepší kluci v klubu jsou najednou tmavé pleti a nikomu to nevadí. Což je naprosto skvělé. A příkladné pro ostatní - africký trh je plný podobných perel. Jen je najít, co?
SLÁVISTICKÉ MĚSÍCE HRŮZY
Zatáhněte závěsy a zapněte televizi. Pokud v ní běží Slavia, budete se bát více, než kdyby na vás ze skříně vyskočil upír a za ním obří anakonda. Hrají příšerný fotbal, nemají útočníky, sebevědomí a hlavně peníze. Mike Tyson kdysi řekl, že je skvělý alchymista, protože dokáže "peníze proměnit v hovno".
A to je přesně příklad Slavie. Ještě v létě roku 2009 to byl "klub v nové éře", dvojnásobný mistr, ekonomicky ambiciózní, silný, blabla. Velké oči přinesly velké problémy. Místo splacení starých dluhů si na Slavii mysleli, že peníze budou vždycky, a kupovali, kupovali, podepisovali smlouvy, s kým to šlo...
Bum! Realita je krutá. Slavia je na 14. místě tabulky, z kdysi věrných fanoušků zbyly ve věčně prázdném Edenu jen ty nejodvážnější a nejvěrnější relikvie, klub čeká hromadný exodus hráčů (většině z nich navíc Slavia dluží) a jarní priorita je krutě, avšak prozaicky jasná: záchrana! Z nové éry se stala noční můra, za kterou by se nemusel stydět ani Mike Tyson.
HERNÍ SKEPSE
Bohužel, k české lize prioritně peřinu! Protože většina zápasů uspává a nudí. Škoda. V Čechách stále vládne tvrdá trenérská ruka, zajímající se především o nulu na kontě obdržených gólů. I když branek padá více než v minulosti, u devadesát procent týmů je stále prioritou žádnou nedostat a podle toho vypadá drtivá většina zápasů.
A ještě jednou bohužel - ubylo zajímavých alternativ, na které by se dalo dívat. Kombinačně výjimečný a přímočarý fotbal hraje jen Plzeň, Slavia kombinuje možná tak vodku s rumem, aby se dostala z těžkých depresí, Ostrava už není krásným slezským koně, ale jen schlíplým oslem z dolů, ani sparťanská hra zrovna nebaví.
Náznaky má Liberec, Boleslav, ale to je pořád strašně málo. Česká liga si prostě drží konstantu fotbalové nudy, ze které vybočí jen občas. Jaro to nezmění. Pokud tedy každý klub nekoupí dva tři zajímavé Afričany nebo jiné cizince.