Mám chatu v Zadní Třebani. Je to hezký kraj. Berounka, čundry, country a s nimi létající židle a lidé... Ale to vás asi moc nezajímá. Důležitější je, že v Zadní Třebani měl nějaký čas chatu, tedy spíš takovou CHATU, Patrik Berger. Respektive - jeho rodiče jí tam měli.
Pamatuji se, jak jednou přišel na hřiště. Bylo to takové hřiště u Berounky. Stačil určitý druh nešikovnosti či divně zatočeného nártu a museli jste fakt rychle plavat. Jenže to byl příklad nás, samozvaných budoucích profesionálů, z nichž se nikdy profesionálové nestali (tenkrát jsme to netušili, bylo nám jedenáct, dvanáct). Patrik neplaval, to je jasné.
Přišel, bylo to jako v nějaké reklamě: "Můžu si s váma kopnout, kluci?" Předtím běhal dvě hodiny dokola, asi letní příprava nebo co. Myslím, že tenkrát byl ještě v Dortmundu. Ale nejsem si jistý.
ČTĚTE TAKÉ: Patrik Berger skončil s fotbalem. Zničilo ho koleno
Berger: Koleno se šprajclo. Už to dál nešlo
Každopádně přišel a zeptal se: "Můžu..." Jasně, můžeš!, křičeli jsme. A tak kopal. Poprvé na mě. Byl jsem frajer, hned si stoupnul do branky.
BUM! Chytil jsem to. Ale neradoval se. Moje ruce vypadaly jako nohy. Byly napuchlé. Strašná bomba. Prostě Patrikova levačka. Byla jedinečná. Sympaťák se jen zeptal, jestli "dobrý". A já: "Dobrý". Pak jsem se otočil, jako že "jdu na malou", a rozbulel se. Fakt to bolelo, no...
Patrikuuu!
Ta levačka neokouzlila jen tehdy u Berounky, kde fotbaloví nešikové pravidelně plavali proti proudu. Nadchla Německo, Anglii, Evropu, svět. Podívejte se na videa pod článkem, která hovoří lépe než jakákoliv slova. Berger servíruje momenty, které přinášejí extatické zážitky, orgasmické chvíle. Nádhera.
V Liverpoolu, kam bombarďák přestoupil ještě před zářivým Eurem 96, se stal miláčkem fanoušků. Angličané milují takové typy - fotbalové chytrolíny a zároveň ranaře, žádné slečinky, paničky.
Těch sedm let v dresu Reds bylo nejhezčích v jeho kariéře. Škoda jen, že v roce 2003 odešel do Portsmouthu.
Za dva roky totiž vyhrál Liverpool slavně Ligu mistrů. "Patrikuuuuu, Patrikuuuu," křičeli tehdy do kamery dva čeští držitelé trofeje, Milan Baroš a Vladimír Šmicer. Byla to zvláštně nostalgická chvíle, v níž Berger mohl rekapitulovat minulost. Pár sekund, které viděl celý svět.
Škoda, že po odchodu z Anfieldu Road byl častěji pod kudlou než na hřišti. Ať už v Portsmouthu, Stoke City, Aston Ville, koneckonců i ve Spartě - kolenopřízrak Bergera pronásledoval jako nezničitelný démon. A nakonec jej porazil.
A tak velký Patrik skončil. Ale svět (a snad ani knedlíkový český národ) na něj nezapomene. Vždyť kdo dokáže udělat pomocí balonu z rukou nohy...?
PODÍVEJTE SE NA VIDEA S GÓLY PATRIKA BERGERA
Foto: www.sparta.cz, ČTK
