Budíček! Nebo už je pozdě? Milan Baroš by měl být hvězdou české fotbalové reprezentace, ale dlouhodobě to tak není. V klíčovém závěrečném dvojzápase proti Španělsku (pátek) a Litvě (úterý), který rozhodne o úspěchu či trapasu národního týmu v evropské kvalifikaci, je přitom potřeba ofenzivní probuzení spícího svéráze.
Tento text by se vlastně dal kopírovat tak už dva až tři roky. Pořád stejně – Baroš, předpokládaný základní pilíř, se drolí pod tíhu sebeuspokojení, flákačství a domněním vlastní dokonalosti. A tak dále, a tak dále...
Statistiky hovoří za vše: za poslední tři roky, tedy od října 2008, dal v 16 zápasech sedm gólů, přičemž minimálně pět z nich netřeba brát vážně – čtyři totiž byly slaboučkému San Marinu, jeden podobně "kvalitnímu" Lichtenštejnsku. Jeden gól dal pak před dvěma lety v přátelském utkání s Belgií. Zbývá poslední, jediná skutečně "cenná" branka, na Slovensku, při remíze 2:2 (duben 2009).
Jinými slovy, tři roky nestojí Baroš, někdejší supertalent a nejlepší střelec Eura 2004, za nic. V důležitých utkáních není důležitý. Jen málokdy přesvědčuje, přičemž svým chováním na hřišti dal vzniknout nové alergii.
Alergii na Baroše.
Ta postihuje dost fanoušků a jediný, kdo ji může vyléčit, je sám český útočník. "Milan pořád patří mezi nejdůležitější hráče týmu, budu na něm dál stavět," říká sice český trenér Michal Bílek, ale i on musí vidět, že momentální rozpoložení devětadvacetiletého hráče Galatasaraye je velice neideální.
Posaď Baroše a Baroš ti dá gól
Baroš to koneckonců dokazuje i v Turecku, kde vypadl ze základní sestavy. Na začátku sezony jej kritizoval trenér Fatih Terim: "Nedostává se do šancí, měl by se více snažit. Nelíbí se mi." O víkendu dal Baroš v pátém kole sice svůj první gól, a to z penalty, ale už jako střídající hráč. Terim jej pochválil: "Nastoupil na patnáct minut, bojoval a dřel, jak si představuji."
Možná i to je další Barošův problém v reprezentaci – má své jisté. Bílek ho adoruje, staví na něm, nikdy ho nekritizuje, o posazení na lavičku nemůže být řeč. Baroš by možná potřeboval dát mu najevo: I ty můžeš přijít o místo! Zdvihnout prst, kritizovat ho, důrazně promluvit. Třeba by ho to nakoplo, spustilo mechanismus sebeobrany v podobě někdejšího nasazení a kmitání.
Nemluvím
Jeho komplexní chování je podivné – nejen na hřišti, kde často padá a pak se rozčiluje, že ho to bolí, přitom mu nikdo nic neudělal; ale i mimo trávník dodržuje status primadony. Před zápasy při tradičních mítincích dlouhodobě odmítá přijít mezi novináře, aby se bránil třeba i tvrdším otázkám. Po utkáních jsou pak jeho promluvy nucené a stručné (když už tedy přijdou, většinou ani v těchto chvílích není Baroš ochoten sdělit přes média fanouškům, co si myslí).
Při současném postavení českého rebela v Bílkových zhmotněných snech (třeba o tom, že zazáří a rozhodne proti Španělsku) je naprosto jisté, že bude v pátek v základní sestavě. Na obranu trenéra je třeba říct, že je to logické, vždyť kdo jiný by měl zachraňovat reprezentaci než hráči "zlaté" generace Čech, Rosický... Baroš.
Pekhartův zážitek?
Bílek nemá moc alternativ. David Lafata sice střílí v lize, ale pravděpodobně skutečně nemá kvalitu na základní sestavu v klíčovém zápase, Jan Rezek je spíše křídelník... A Tomáš Pekhart? V Norimberku se mu daří, v národním týmu je zatím takový roztěkaný...
Sám Pekhart ani vlastně nepočítá, že by mohl hrát od začátku, s Barošem vpředu, či ho dokonce nahradit na osamoceném hrotu v případě rozestavení 4-5-1. "Beru to tak, že jsem tady pořád nováček. Musím být rád, když nastoupím na hřiště za jakéhokoliv stavu a v jakékoliv situaci," říká.
Přitom Pekhart pravidelně hraje v Norimberku jednu z nejlepších soutěží v Evropě, měl by se pomalu dravě rvát do základní sestavy národního týmu. V určitém směru dává najevo i sebevědomí, které mu v prvních reprezentačních krůčcích chybělo: "Je skvělé, když dám gól nebo ho připravím. Sám na sobě cítím, jak mě bundesliga zoceluje, zlepšuju se tam." A směrem ke Španělsku říká: "Kdybych se na hřišti objevil i já, byl by to jeden z mých největších zážitků v kariéře."
Kéž by to byl "zážitek" i pro Baroše a hlavně – pro fanoušky.
