Byť se na první pohled porážka 0:4 nemusí zdát nikterak drtivá, pro český fotbal jde o smutný rekord. Od doby rozdělení Československa v roce 1993 se nestalo, že by čeští fotbalisté prohráli o více než tři branky. Proto také záložníka Jana Kopice překvapilo, že páteční prohra znamená nejvyšší porážku v historii.
"Ještě nikdy jsme o čtyři góly neprohráli? Opravdu? Tak to je blbé, smutné, strašné… Ale je to fotbal," snažil se odlehčit situaci Kopic. "Nejspíš se ukázalo, že my už máme po sezoně. Někteří kluci skončili před čtrnácti dny, zatímco Australané mají před sebou mistrovství světa a vyřazování z kádru, hrají o svůj životní turnaj. Jejich agresivita v soubojích byla znát. My jim nechávali příliš prostoru a pak jsme je nestíhali chytat," popsal příčiny neúspěchu.
I přes vysokou prohru si však myslí, že konečný výsledek neodpovídá průběhu zápasu. "V prvním poločase jsme byli z mého pohledu lepší. A měli jsme i velké šance, já sám dvě, jenže jsme je nedokázali vyřešit. Když jsme pak po přestávce inkasovali po chybách v rozehrávce, už jsme byli odevzdaní, už jsme neměli sílu je napadat. A pak si to tam srazíme ještě sami. Vyžrali jsme si zápas až do konce," prohlásil smutně čerstvý hráč sezóny.
Při nerozhodném stavu mohl záložník mistrovské Plzně sám skórovat, ale ani v jednom ze dvou případů neuspěl. "Při první šanci jsem měl střílet nártem křížem a nehledat Krmiho (Michaela Krmenčíka). Při druhé už jsem se dostal hodně blízko brankáři a chtěl ho lobnout, což se mi nepovedlo. Tam mi Michael vyčítal, že jsem mu nepřihrával, ale obránce to čekal," okomentoval slibné příležitosti.
Neproměněné šance staví na stejnou úroveň jako chyby, kterých se dopouštěli ve druhém poločase stopeři. "Akorát u obránců jsou chyby víc vidět. Rozhodující však bylo, že my góly nedali, v tom byl dnes největší rozdíl. Pak už jsme prostě neměli sílu utkání zvrátit," dodal na závěr Kopic.
