Fotbalový útočník Galatasaraye Istanbul Milan Baroš předstoupil po několika měsících před české novináře. Neměl to jednoduché. Na reprezentační sraz přijel po delší době a v patách mu byly turecké aféry, o kterých se momentálně už potolikáté píše mnohem víc než o jeho fotbalovém umění.
Kouč Michal Bílek Barošovi i přes další vleklé zranění, se kterým se v letošní sezoně potýká, bezmezně důvěřuje. I bez afér si tak s sebou do reprezentace přivezl řadu nevyřčených odpovědí. V rozhovoru pro česká média byl ale otevřený, což ho ctí. I když zprvu s menší ochotou, nakonec se rozmluvil i o tom, jak se mu žije s pověstí nenapravitelného průšviháře. Jak se mu žije s pocitem, že po něm novináři jdou.
Jste rád, že si na chvíli odpočinete od Turecka? V poslední době je tam pro vás trochu horká půda...
Fotbalově to není, jak jsme si před sezonou představovali. Ale teď jsem tady a můžu se od toho oprostit, přijít na jiné myšlenky a zkusit udělat v reprezentaci dobré výsledky. Ale víte co, já už se v tom pohybuju delší dobu a už to neberu způsobem, že bych si jezdil někam čistit hlavu.
Místo střílení gólů se o vás mluví v souvislosti s vašimi skandály. Bitka se spoluhráčem, hádka s trenérem Hagim...
Víte co, já jsem hádku s Hagim v životě neměl a to, co se objevilo v novinách jak tady, tak i v Turecku, jako že jsem zmlátil spoluhráče, pohádal se s trenérem... to jsou všechno absolutní výmysly, od kterých se distancuju. Proti tomuhle bojovat nemůžu. Je tu spousta novinářů, které respektuju, a spousta lidí, které bych nejradši nakopal do zadku, ale to bohužel nemůžu. Já s tím prostě nic neudělám. Já s bulvárními novinami bojovat nechci, protože tahle válka nejde vyhrát. Když prostě někdo napíše, že jsem se porval, tak já nemám žádnou obranu. Napíšou si to sami, jak chtějí. Říkám za sebe, že poslední "aféry" nejsou pravdivé. Jediné, za co si můžu posypat hlavu popelem, je ten poslední případ, kdy jsem se nechal vyprovokovat k červené kartě. To byla moje chyba a jediná věc, které jsem se dopustil, jinak ten zbytek jsou absolutní výmysly. A s tím já bohužel nic nenadělám.
Máte pocit, že tady po vás novináři jdou?
No tak to asi vidíte, ne? To je úplně zbytečná otázka (ironicky se směje). Myslíte si, že to není pravda? Neříkám, že to dělají všichni. Ale tady se k tomu nabalila spousta dalších věcí, které už v Turecku nikdo nenapsal, takže si to tu někdo musel vymyslet. Ptal jsem se na to i našeho člověka přes média a ten mi říkal, že o některých věcech už se v Turecku nepsalo, že to jsou čistě výmysly českých novinářů. I když se třeba otiskne, že klub vydal prohlášení, že k žádné rvačce nedošlo, tak tady se stejně dál píše v tom smyslu, že se to stalo.
Tomáš Sivok nedávno řekl, že v Turecku vás sledují na každém kroku. Jen jste si odskočil z auta a už u vás fotili, jak močíte na ulici...
Tak víte co... kdyby se nám s Galatasaray dařilo, tak to nikdo takhle nebere. Jedete z večeře přes Istanbul, který má 20 milionů obyvatel, jedete hodinu - a tam bohužel nejsou žádná odpočívadla nebo benzinky. Já si vyskočím z taxíku úplně mimo centrum, vyčurám se, a oni z toho udělají, že jsem byl zpitý pod obraz. To jsou věci, které neovlivním. Mně to ani nemůže ublížit, mě to nezajímá. To je bulvár a takhle je to všude na světě. Mě zaráží, že lidi, kteří tohle dělají, pak se sebou dokážou žít, ale to už je zase jiná věc.
Neříkejte, že se vás nijak nedotkne, když o vás píší samé lži, jak říkáte.
Ale pro mě je důležité, že moje rodina a lidi okolo vědí, co je pravda. Mě nezajímá, co si o mně myslí nějaký Petr Pavel z Horní Dolní. To jde kolem mě. Já vím, kde ta pravda je, a vím, co jsem udělal dobrého nebo špatného. Pokud mě chtějí média do takového obrazu dostat, tak na to sílu mají. Já se můžu chovat slušně - a stejně vidíte, že ty aféry vznikají. Byla doba, kdy jsem je opravdu dělal, a taky mi nevadilo, když se o tom psalo. Mně to v ničem neublíží a pro mě je důležité, že lidi v klubu, tady v nároďáku a kolem mě vědí, jak to je.
Říkáte, že vám to nemůže nijak ublížit, ale přece jen... Třeba při vyjednávání o dalším angažmá si může někdo říct, že toho věčného průšviháře v týmu nechce.
Já mám ještě dva roky smlouvu v Turecku. Pak mi bude třicet dva. Chci tam vydržet - a co bude potom... Já už nějaké velké přestupy asi dělat nebudu. Jestli se to tam prodlouží, nebo se něco naskytne, to neřeším. Už jsem mohl odejít... Já si nemyslím, že bulvární noviny hýbou přestupovou politikou. Určitě vám tyhle vytvořené kauzy nepřidají. Lidi přitom dělají spoustu horších věcí, než se píše o mně. Už si z toho hlavu nedělám. To bývalo dřív, když mi bylo jednadvacet.
Můžete aspoň popsal ten poslední incident, o kterém sám říkáte, že byl?
Tak to viděl asi každý. Byl to rozhodčí, který nás pískal na jaře už potřetí a pokaždé nás řezal. Vedli jsme v derby s Fenerbahce 1:0, hráli jsme dobře, ale on otáčel všechny přímáky proti nám, dával karty jenom nám. Mě vytočil tím, že mi dal žlutou kartu za údajné zakopnutí balonu, ale ten kdo to viděl, tak musí uznat, že já jsem absolutně žádné jeho písknutí nemohl slyšet a zakončoval jsem na bránu v jasné šanci. A po zápase se mi ještě smál, prostě mě to vytočilo a přišlo zatmění. Nandal jsem mu do všeho možného a tím to skončilo. Teď musím čekat trest. Já ho přijmu, jakýkoliv bude, protože si ho tentokrát zasloužím.
Ještě zpátky ke konfliktu s Hagim. Nepotvrdil ho klub na svých stránkách?
Potvrdil jen to, že jsme měli nějakou debatu na tréninku. Ale k žádnému mému vyhození nebo urážení trenéra nedošlo. Nebo že by mě zařadil do nějakého béčkového týmu, jak jsem se dočetl... to jsou absolutní výmysly. Měli jsme debatu jako hráč s trenérem, normálně a bez urážek. Bohužel teď máme v týmu někoho, kdo vynáší věci do novin, které to opět zveličily a udělaly aféru. Je normální debatovat s trenérem, naopak si myslím, že je to pro dobro toho týmu, abychom ho někam posunuli. V Galatasarayi by se mělo něco změnit. Nemůžu být ticho a dělat, že se nic neděje, takhle se to nevyřeší. S žádným trenérem jsem konflikty v životě neměl a ve svých třiceti letech už s tím nemám v úmyslu začínat.
Jak vnímáte, že po řadě zranění a dalších věcech, které se kolem vás dějí, na vás reprezentační kouč Bílek stále spoléhá jako na útočníka číslo jedna?
Určitě to potěší. Už nějakou dobu v nároďáku jsem a myslím, že ani ty výkony před i po zranění nebyly špatné. S klubem nám ale chybí týmové výsledky a pak nevyčnívají ani jedinci. Jsem rád, že tady jsem, a budu se snažit odčinit třeba i tu penaltu, kterou jsem zahodil v posledním zápase s Litvou.
Je vůbec něco, co vám může hrát před zápasem s mistry světa do karet?
Španělsko může být daleko přijatelnější soupeř než Litva, protože tam pojedeme v pozici jasného outsidera a nemáme co ztratit. Může se stát cokoli, my pod tlakem nebudeme. U nich všichni očekávají, že vyhrajou, a to pro nás muže být přijatelnější než bušit do zavřené obrany Litvy. My se akorát v pátek můžeme stát hrdiny, i když to bude nesmírně těžké. Je to jeden z nejlepších mančaftů na světě. Všichni čekají, že tam dostaneme šišku, ale vždycky můžeme doufat, že tam něco uhrajeme.
Co se musí stát, abyste se těmi hrdiny nakonec opravdu stali?
Především musíme mít hodně štěstí a zahrát perfektně v obraně. Čechíno nás musí podržet, protože bude mít hodně práce. Najít nějaký recept podobný tomu, jak s nimi vyhráli Švýcaři na mistrovství světa. Měli obrovské štěstí, mohli dostat klidně sedm gólů, ale nedostali je, pak dali branku z brejku a vyhráli 1:0. Záleží, jak zvládneme přechodovou fázi, když získáme míč. Nesmějí to být jenom odkopy, abychom si chvilku odpočinuli. Musí to být aktivní bránění se snahou ty brejky dokončovat. Nemůžeme hrát na náhodu, že se to k nám nějak odrazí.
Má tenhle tým šanci na nějaký velký úspěch jako za časů vašich někdejších spoluhráčů Nedvěda, Šmicra, Poborského a dalších?
Určitě teď nemáme takovou kvalitu, jako jsme měli třeba na Euru v Portugalsku, ale mladí hráči nám dorůstají. Hodně kluků tady vidím poprvé a musím říct, že talent mají. Já doufám, že do té tehdejší kvality zase dorosteme. Věřím, že na mistrovství Evropy postoupíme, ale to je ještě daleko. Do té doby musíme vyhrát spoustu zápasů.
