Zbytečně bojácné. Až ustrašené. Takové bylo první vystoupení české fotbalové reprezentace v kvalifikaci o jihoafrické mistrovství světa. Naštěstí pro Radův výběr ale ani domácí Severní Irové v nevábném počasí moc nekousali. Bod je vzhledem k (ne)předvedené hře obou týmů spravedlivý.
ČTĚTE TAKÉ: Kyselá remíza. Severní Irsko - Česko 0:0
On-line deník TÝDEN.CZ zhodnotil hru českého výběru v jednotlivých řadách. A hodnocení to není příliš lichotivé. Nezklamala snad jen obranná čtveřice, a to ještě pouze v plnění defenzivních úkolů.
NEJISTÝ ČECH: Když se dostalo Severní Irsko do největší šance zápasu, unikajicího Feeneyho bravurním reflexem vychytal. Horší už to ale bylo s centrovanými míči. Brankář Chelsea si při nich nepočínal vůbec jistě a několikrát svým kolegům v obraně pořádně zatopil. Po třech zápasech si ale mohl vychutnat příjemný luxus - reprezentační utkání bez inkasované branky.
STABILNÍ OBRANA: Vzadu téměř bezchybná, dopředu (co se týče krajních beků)neviditelná. Obranná čtveřice vedená kapitánem Tomášem Ujfalušim tak moc přemýšlela nad nelichotivou bilancí osmi inkasovaných branek ve třech zápasech, že téměř nepodporovala útočnou hru. Krajní obránci Marek Jankulovski se Zdeňkem Grygerou, jejichž práce spočívá i v nečekaných ofenzivních atacích znamenajících nenadálé přečíslení soupeře, vybíhali dopředu jen sporadicky - přitom, když se zapojili do útočení, pomáhalo to. Chtělo to více centrů, úniků, průniků...
Nula vzadu se ale v komplexu počítá i proti Severnímu Irsku, i když tentokrát Healy a spol. kousali daleko méně než například v minulé kvalifikaci proti Španělsku nebo Švédsku.
ZÁLOHA BEZ NÁPADU: Chtělo to více originality. Rosický chybí až moc. Tím spíše proti soupeři, který se dal přehrát českou originalitou, chytrostí, prohnanou invencí. Jenže Jaroslav Plašil, muž, jenž měl řídit ofenzivní šiky, byl neviditelný, zatažený, bojácný. Snad mu nesedlo počasí, snad tvrdý soupeř, těžko říct. Další středopolař Jan Polák se občas do ofenzivy dostal, ale není to typ, který by rozdával české uličky a rozvíjel kombinace. Radoslav Kováč pak hrál „Galáska" - skoro předstopera.
Krajní křídla Radek Šírl a Libor Sionko byla hlavním hnacím motorem záložní řady, ale často byla na krajích odříznuta od zbytku mužstva - tak nějak je nikdo nedoplňoval.
MARNÝ UTOČNÍK BAROŠ: Z části jeho vinou, z části kvůli komplexně nefungující útočné činnosti, se Milan Baroš po prvních slibných krocích dostal do tradiční deprese. V první půli měl obrovskou šanci, ale hlavičkoval vedle. Nelze mu upřít snaha, běhal, nabízel se, chtěl hrát. Jenže jeho postupné propadnutí do bezmocného běhání umocnil druhý poločas, kdy se k míči dostával sporadicky, navíc jej velmi často a rychle ztrácel.
Je pravda, že ho v tom spoluhráči nechávali, jako jediný hrot se Baroš bil se zelenou přesilou, avšak neukázal nic, co by mohlo naznačit, že je zpátky. Takže zase smůla. Snad jej oživí specifické Turecko... Miroslav Slepička, který přišel místo Baroše na poslední čtvrthodinu, hru mírně rozhýbal.
Foto: AP
