Jak vysvobodit českou fotbalovou reprezentaci ze zajetí drakonické bídy? A jde to vůbec? Otázky většinou hledají odpovědi. Bohužel, ve specifickém českém prostředí asi nenajdou.
Jako bludiště bez konce, jako vzduch bez kyslíku. Bez esencí, které se navzájem propojují, poznává český fotbal další formu "úplného dna". Česká fotbalová reprezentace už není důvodem naštvání fanoušků, ale hysterického nuceného smíchu, který přichází jako další meta zlosti, jako náhražka nadávek. Národní tým žebrá o fotbal.
Michal Bílek odvolán nebude, to je jasné. Takže pomiňme další spekulace o tom, že hlavním fragmentem aktuální bídy je on - koneckonců, svůj názor vyjádřil on-line deník TÝDEN.CZ už dříve ZDE.
Tudíž otázka zní jinak: Co narychlo udělat s tímhle malérem před utkáním se Skotskem, které se hraje za měsíc? Co? Asi nic. Prostě nic.
Anketa:
Kdo z hráčů, kteří nebyli v nominaci proti Litvě, by měl být povolán na příští zápas proti Skotsku?
- David Jarolím 13%
- Tomáš Ujfaluši 13%
- Jiří Jarošík 13%
- David Lafata 13%
- Milan Černý 13%
- Pavel Horváth 13%
- Tomáš Pekhart 13%
- Libor Sionko 13%
Sebevědomí... co jiného
Bílek obhajuje sám sebe: "Nebudu měnit herní systém. V současnosti je ten, který hrajeme, naprosto ideální vzhledem k schopnostem týmu. Změn udělám minimum. Pořád týmu věřím."
Sebevědomí, které český trenér má, je stále neústupně velké. Ale je třeba dodat, že ono mu ani nic jiného nezbývá. Kádrová revoluce, hledání nové krve? Nesmysl. Český fotbal prostě nemá kde brát. Bílek si to vyzkoušel v přípravě, kde protočil desítky hráčů. A "brigádníci" mimo jiné podlehli Ázerbájdžánu.
Většinu fotbalistů tak trenér radši zase rychle schoval do pevně zapečetěné bedny z nápisem "Širší kádr reprezentace".
A mládí? "Bavili jsme se s Jakubem Dovalilem, trenérem jednadvacítky, o různých možnostech. Ale já musím za sebe říct, že rozhodně o nikom z jednadvacítky neuvažuji, protože ti hráči na to zkrátka nemají kvalitu," krčí rameny Bílek. "Stejně jako neuvažuji o nikom z ligy. Tam je to stejné."
Silná "stříbrná" generace okolo Marka Střeštíka a Luboše Kaloudy se vinou špatných rozhodnutí či přílišného nadzdvihnutí nosu změnila v nezajímavé zahřívače laviček. A za nimi, před nimi i kolem nich je díra větší než velká.
Postup z reprezentační mládeže mezi dospělé v Čechách nefunguje komplexně a dlouhodobě. Navíc ti, kteří přijdou a od kterých se čeká přidaná hodnota (Necid, Fenin, Holek, Pudil, možná Suchý) jsou na mezinárodní scéně jen průměrem, kandidujícím na vyhození do koše.
Neumí, nechce, nemá na to
Nabízí se tak zahraniční zkušenost. Bílek zkoušel přemlouvat Ujfalušiho, nepovedlo se. "Ani Jiří Jarošík nechce reprezentovat, s tím nic neudělám," říká směrem ke stoperovi Zaragozy. A co třeba David Jarolím z Hamburku? "Je v širším kádru, ale já teď věřím jiným. Hübschmannovi, Polákovi, Holkovi..."
V tomhle má český trenér pravdu. Jarolím za reprezentaci hrát neumí, ostatní nechtějí, další na to nemají. K dispozici má a bude mít jen to, co prohrálo s Litvou. A tady se uzavírá velký reprezentační kruh, jenž končí otázkami.
Dokáže to ještě Bílek? Nakazí tým tím, čemu říká "vlastní vize plná útočících krajních beků a jedinečných chvil Rosického a spol. ve středu pole"? Nebo je mrtvý muž? Hráčský esenciální zázrak nepřijde, maximální odpovědnost leží na Bílkově trenérském umu.
