Velké štěstí a pak euforie. Česká reprezentace je na Euru!

Už to platí. Česká fotbalová reprezentace, účastník Eura 2012! Dlouhou dobu nereálná vize v kvalifikačních kulisách fotbalové trudnosti a nekonečné kritiky trenéra Michala Bílka se stala skutečností! V Černé Hoře národní tým zvítězil 1:0. A vzhledem k tomu, že první zápas vyhrál 2:0, podívá se do Polska a Ukrajiny. I když v Podgorici měla česká reprezentace chvílemi ohromné štěstí…

Michal Bílek vítězoslavně zvedl ruce a sprintoval do chumlu hráčů, kteří se euforicky radovali. Běžela 81. minuta, Petr Jiráček právě vstřelil gól, jenž dal Čechům jistotu evropského šampionátu. I Tomáš Rosický, jedna z hlavních postav barážového úspěchu, se rozesmátý hned hnal za spoluhráči. Petr Čech, jenž v Podgorici zachytal skvěle, dal ruku v pěst. Všichni věděli: Zvládli jsme to!

Tvrdý boj

Ale popořádku. Od začátku zápasu bylo jasné: v Podgorici to bude boj, který pro nezúčastněné fanoušky přinese jen nekonečnou bolest očí. Češi avizovali účelnou hru v sevřeném defenzivním bloku, soustředěném v pořádně hustém středu pole, Černohorci pak okamžitou útočnou snahu, kterou však tento blok rozbíjel. A do toho zničený a nerovný trávník, po němž míč neposedně skákal…

Důsledek: nedalo se na to koukat. Jenže baráž se hraje kvůli účasti na Euru, nikoli kvůli nádhernému fotbalovému zážitku. Obě strany bojovaly, jezdily, makaly, utkání bylo plné tvrdých střetů. Češi se párkrát ocitli v černohorských kleštích, které je však nemačkaly tak, aby si vynutily tlak, větší šanci.

Tým Michala Bílka prokazoval určitou herní zkušenost. Dirigovaný kapitánem Rosickým první půli hrál přesně to, co potřeboval - hodně kouskoval hru, nenechal domácí náznaky přeměnit v ofenzivní euforii.

Klid a po něm bouře

Do utkání opět nenastoupil Milan Baroš, místo něj se v útoku bil Tomáš Pekhart. Schytal hodně ran, ale často ztrácel míč. Měl to však moc těžké. Češi neměli za první půli jedinou šanci, Černohorci se drželi za hlavu jen minutu před koncem půle, kdy po akci Jovetiče pálil z otočky Damjanovič těsně vedle.

Ten zápas poklidně plynul. Přišel poločas. Zbývalo posledních 45 českých minut k jistotě postupu na Euro.  

Ty úvodní v druhé půli byly pekelné. Češi přežili i to, co přežít neměli. V sumarizaci: od 45. do 55. Minuty se téměř nehnuli z vápna a sledovali největší nápor Černé hory v zápase. První obrovskou šanci měl po krásné kombinaci s Vučiničem opět Damjanovič, jenž se ocitl sám před Čechem, vystřelil, český brankář nepatrně prsty míč lízl a díky tomu dopadla kulatá věc… na břevno!

Oddychnutí netrvalo dlouho, z následného rohu zatápěli Černohorci opět, po hlavičkovém kulečníku se najednou ocitl dva metry před prázdnou brankou Vučinič, musel dát - jenže nedal! Hlavou přestřelil.

Díky za los!

Kdyby dala Černá Hora z těch dvou šancí alespoň jeden gól, Podgorica by začala šílet a Češi by měli zatraceně těžkou práci uhlídat výsledek z prvního utkání. Naštěstí se následně hra uklidnila. Rosický a spol. si uvědomili, že je třeba více držet míč, nečekat zataženě na vlastní smrt. A začali si nahrávat.  Více pobývali na půli soupeře.

Ten se tak znovu přihlásil až dvacet minut před koncem. Vučinič se ocitl po pěkné nahrávce před Čechem, ale ze strany dvakrát neprostřelil dobře postaveného brankáře. Následně měl dobrou šanci i Jovetič, jenže nevystřelil dobře. Jen vedle.

Zápas ukazoval, že Češi mohou být za los moc rádi, protože Černá Hora rozhodně nebyla týmem, ze kterého by šel doma (natož venku) předpokládaný strach. Spoustu nepřesných nahrávek, občas nesmyslné taktické výpadky… Michal Bílek měl prostě na konci své kvalifikační story štěstí. 

Definitivu pak dal již zmíněný gól Jiráčka, který přišel po protiútoku do otevřené černohorské obrany.

Bílkův tým to zvládl. Splnil cíl, který se po dlouhou dobu trudných chvil při kvalifikaci zdál nesplnitelný. Po býhře v Podgorici přišla obrovská česká euforie. Ani popáté nebude chybět reprezentace samostatné České republiky na Euro! Tentokrát v Polsku a Ukrajině.