Vzhůru do Francie! Hledá se kanonýr i nový Mozart

"Kdo neskáče, není Čech! My jsme tady doma!" hřměli v obrovském oslabení čeští fanoušci ve slavné Amsterdam Areně, zatímco příznivci domácích Oranjes raději pospíchali na parkoviště tíženi hanbou. Postup z prvního místa v kvalifikační skupině na francouzské Euro rozehnal mračna tuzemské skepse, nad fotbalové trávníky v Česku se přesunula optimistická fronta.

Trenér Pavel Vrba sice nemetal na hřišti vítězoslavné kotrmelce, ale hluk z české šatny rezonoval v útrobách padesátitisícového svatostánku ještě dlouho po závěrečném hvizdu rozhodčího. V kádru zavládla euforie, mise je splněna téměř na jedničku. Reprezentace přivítala nové čínské investory, silnou společnost CEFC, tuzemský fotbal najednou táhne.

Přitom možnost, že Češi postoupí z kvalifikační skupiny z prvního místa, byla asi tak velká, jako že třetí tým z mistrovství světa, Nizozemci, budou na evropském šampionátu chybět. Další mise začíná Čechům až za osm měsíců. Dost dlouhá doba na případné zlepšení, ale i na možnou ztrátu herní formy. Kvalifikační zápasy ukázaly, že tým Pavla Vrby rozhodně není bezchybný. Na čem je před šampionátem třeba zapracovat?

Stabilizace obrany

Ideální stoperský tandem Kadlec - Sivok se v závěru kvalifikace rozpadl kvůli zranění druhého jmenovaného. Projevilo se na jistotě v rozehrávce i odpovědnosti. Forma se navíc vytratila plzeňskému Procházkovi, Suchý se na úvodní zápasy nepochopitelným způsobem vykartoval. Znatelná byla i absence hříšníka Limberského.

Prohraný zápas s Turky i poločasové oslabení plné nepřesností s Nizozemskem bylo zatím neškodným varováním. Nelze spoléhat jen na osvědčené kvarteto Limberský - Sivok - Kadlec - Kadeřábek, je třeba vyladit i záložní varianty.

Faktor Rosický

I v pětatřiceti letech je přínos "Malého Mozarta" stále znatelný, nadstandardní. Co se týká přehledu a fotbalového citu, nemá Tomáš Rosický (stále) ve středu české zálohy konkurenci. Bezkonkurenční je však i v počtu svých zranění. Tradiční strašák se nevyhnul ani letošní kvalifikaci a jeho místo tak museli zastoupit Darida, respektive Pavelka. Záskok zvládli se ctí. Na Euru ale čekají mnohem náročnější testy.

(Ne)produktivní útok

Rozjetý Polák Robert Lewandowski nastřílel v kvalifikaci 13 gólů. Němec Müller jich má devět, Švéd Ibrahimovič obsadil třetí místo s Rusem Dzyubou, oba se trefili osmkrát. České útočníky Lafatu, Necida či Škodu byste našli až ve více než dvousetčlenné skupině hráčů, kteří vstřelili jedinou branku. Nejvíce produktivní byl v českém dresu čtyřgólový záložník Bořek Dočkal.

Ač si střelecký účet rozdělilo hned jedenáct hráčů, opravdová útočná hrozba Vrbově týmu chybí. Jde o podobný problém, s jakým bojovala reprezentace i před minulým Eurem, kdy byl nejlepším střelcem týmu čtyřgólový stoper Michal Kadlec.

Mediální napětí

Ještě jeden flashback do roku 2012. Atmosféra mezi zástupci médií a reprezentací byla na ostří nože. Tehdejší trenér Michal Bílek žil v bublině plné nepochopení, kritiku novinářů bral téměř jako spiknutí. Zkušený, kritizovaný a zapšklý Milan Baroš s nimi pro jistotu nemluvil vůbec. Boj s větrnými mlýny nakonec oba prohráli.

Válčit s novináři atmosféře v týmu nikdy nepřidá. Zhoustla ale i letos, po alkoholem provoněné bouračce Davida Limberského, jenž svůj čin nepochopitelně povýšil do lobotomické úrovně dětinskou oslavou gólu. Trenér Vrba před aférou svého klíčového beka zalezl do ulity, vyhrožoval odchodem z tiskové konference. Nebýt pohodového postupu na Euro, mohla Vrbova pověst utrpět první větší trhlinu. Zbytečnou, z prostředí mimo fotbalové trávníky.