Byl celý rozbitý. A celý šťastný. Krvavý šrám pokrýval oko Václava Pilaře, dvaadvacetiletého reprezentačního benjamínka, jenž odehrál v Litvě v základní sestavě velice dobré utkání. Šikovný prcek se smýkal soupeřům a českým fanouškům předvedl to, co dlouho neviděli - drzost, individuální odvahu. Prostě se nebál ukazovat protihráčům záda.
V první půli jste inkasoval ránu, máte pořádně rozbité obočí. Co se tam stalo?
Já vlastně ani nevím, nepamatuju si to.
Vážně? Takže to byla asi docela pecka.
Asi jo. Moc nevidím na to oko, při zápase se mi špatně koukalo. Doktoři mi to deset minut šili, ale když jsem přišel na hřiště, scházelo mi takové to periferní vidění, byl jsem docela mimo. Nějaké chvíle si ani nepamatuju. Ale chtěl jsem to odjezdit, co nejlépe to půjde.
A docela to šlo, ne? Byl jste u druhého gólu, párkrát jste si pohrál se soupeři…
Jsem hrozně rád, že jsem připravil šanci, z níž padl gól. Pro mě je to fakt zážitek, hrát v takovém důležitém zápase, být u toho. My jsme odehráli poločas snů. Půle tři nula? Skvělé. A pak už jsme si to hlídali.
Přišlo mi, že po dlouhé době si reprezentace občas i užívala fotbal. Nebylo to vydřené, urputné. Měl jste stejný pocit?
Chtěli jsme hrozně vyhrát a od první minuty jsme do toho šli. Brzký gól nám pomohl, bylo to ideální. Hráli jsme dobře, můžeme být spokojení. V těch těžkých zápasech se zvedneme a jde to skvěle.
Vůbec poprvé v historii národního týmu nastoupili v základní sestavě tři hráči Viktorie Plzeň - kromě vás ještě Daniel Kolář a Petr Jiráček. Navíc všichni v záloze. Pomohlo vám, že se znáte z klubu?
Je to dobrý, hrajeme spolu, vím, co od nich očekávat. Nám to vyhovovalo, sami dobře víme, co kdo umí. Jsem rád, že je nás tady z Plzně víc. A i oni jsou rádi. V Plzni máme dobrý tým. Je tam víc hráčů, kteří by si příležitost hrát v reprezentaci zasloužili.
Čeká vás baráž, pomůže vám tenhle snadno vyhraný klíčový zápas v něčem?
Myslím, že jo. Přesvědčili jsme se o tom, že když potřebujeme zabrat, zabereme. A takový výsledek vždycky pomůže.
