Sešívaná smůla oslizlá, nabubřelá,
otravná jako africká vuvuzela,
lepí se slávistům na podrážku,
transformuje Eden na Zeď nářků.
K vítězství chyběly Slavii vteřiny,
hráči už viděli ligové výšiny.
Baník se ale znenadání
vzedmul k náhlému vyrovnání.
Se slzami mísil se sešívaný pot,
ze hřiště si Slavie sebrala jen bod.
Na tvrdou zem ostudy letos přistála,
stejně jak Češi na turnaji Karjala.
Slavia je překážkou sama sobě,
mátožně tančí na sestupovém hrobě.
Nutně potřebuje finanční vzpruhu,
Edenem se line hnilobný pach dluhů.
Zimní oddych ve Slavii bude jistě perný,
odejde snad Čelůstka nebo Milan Černý?
Hráči hledí na své konto a přemýšlí mlčky:
Jak jen máme naplnit hladové dětské krčky?
Co se týče jejich platů, neví už si rady.
Nedočkavě čekají jak holčičky na vnady.
Děcka nedostanou hračky, telefony Nokia,
pod stromečkem najdou pouze knížku Věčná Slavia.
Probudí slavný klub červenobílou posádku?
Nebo z něho zbude snůška druholigových ostatků?
