Když herec Jan Potměšil kolportoval revoluční myšlenky Československem, rozhodl se nakazit svobodou i sportovce. Prioritu měl jasnou: "V neděli 19. listopadu jsem běžel na Spartu, kluci měli hrát ligu, televize to vysílala živě a toho jsme chtěli využít," vzpomíná v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. A sparťané s tím souhlasili. Jenže tehdy se ještě nestávkovalo.
Ivan Hašek, tehdy šestadvacetiletá sparťanská hvězdička, dnes uznávaný trenér a předseda Českomoravského fotbalového svazu, vidí celý sled událostí jako dnes. "Honza Potměšil dorazil s informací, že jednoho studenta na Národní třídě zabili. V kabině jsme měli okamžitě jasno - tímhle pohár trpělivosti definitivně přetekl, postavíme se za studenty. Oznámili jsme klubovému vedení, že budeme stávkovat," vzpomněl pro agenturu ČTK ve Spojených arabských emirátech, kde je součástí výpravy české reprezentace.
Jenže známá kauza "Jan Šmíd" nebyla pro tehdejší sparťanské vedení dostatečným impulsem. "Řekli nám, že žádné úmrtí nebylo potvrzeno," pokračoval Hašek. "Stávkovat se začalo až později."
Do toho televizního zápasu ale přece jen fotbalisté nastoupili s "revolučními prvky" - natáhli si na paže černou pásku. Hašek s úsměvem vzpomíná, jak jejich tehdejší soupeři z Interu Bratislava vůbec netušili, co se děje. "Neměli žádné informace o pražských událostech, jen koukali."
Sám Potměšil, jenž nakazil kabinu revoluční náladou, chtěl zápas sledovat. Ale viděl jen pár minut. "Vedle mě se zjevil příslušník, legitimoval mě a zadržel - i s balíkem různých materiálů. Převezli mě do cely kousek odtud, kde mě nechali vydusit, a pustili mě až v úterý."
Samotní fotbalisté vstoupili do Potměšilem "vyžadované" stávky až o týden později. Na svaz vyrazilo rudé revoluční duo Ivan Hašek - Václav Němeček, podpoření o fotbalisty Dukly. "Za Duklu tam byli tehdy Milan Luhový, Dušan Fitzel a Pavel Karoch. Řekli jsme předsedovi svazu Rudolfovi Kockovi, že vzájemný zápas nechceme hrát, a on reagoval vstřícně: prý že nás chápe, a že tedy svaz zruší celé kolo," popsal Hašek náhlou pospolitost fotbalových rivalů.
Nynější předseda svazu pak byl dalším z mnoha řečníků na balkóně Melantrichu. Věci vzaly rychlý spád a přicházející demokracie přinesla sportovcům nové možnosti. Teď si mohli hrát kde chtěli, jak chtěli. Mohli vydělávat velké peníze. Hašek byl jedním z prvních. Nabral směr Francie, pak také Japonsko. Následně dlouho ve světě trénoval.
Dnes má očekávaný spasitel českého fotbalu velké jmění, ale také hlodavé myšlenky, jež postupem času přebili postrevoluční euforii. "Mrzí mě, že někteří lidé dnes spoustu věcí negují, sami sebe shazujeme. Samozřejmě ani mně se nelíbí řada věcí, ale dobře jsem poznal, že podobné problémy včetně rozčarování z politiky prožívají lidé na celém světě. Třeba ve Francii, kde jsem po zkušenostech z Československa těžce zkousával tamní sociální systém."
Foto: Robert Sedmík, Tomáš Nosil
