Přestoupil za pořádný balík do Chelsea a v Liverpoolu vzplanuly jeho dresy. Fernando Torres si odchodem z města od řeky Mersey u fanoušků zkrátka zavařil. Ale není prvním, kdo podobnou nenávist vyvolal.
Jidášové, zlatokopové, lháři či rovnou "zkur**syni". Pro hráče a trenéry, kteří přes deklarovanou věrnost klubu odešli k rivalovi, si fanoušci vždycky našli vhodné výrazy. On-line deník TÝDEN.CZ vybral šest nejznámějších kontroverzních přestupů z Velké Británie a jeden nejslavnější ze Španělska.
"Jidáš" Sol Campbell
Podle mnoha anket nejnenáviděnější zrádce v historii anglického fotbalu. Představte si, že by kapitán Sparty Tomáš Řepka v době, kdy Slavia vyhrávala tituly a Sparta tahala za kratší konec, oblékl červenobílé barvy. Věc zkrátka nepředstavitelná.
Jenže podobná se stala na severu Londýna. Rivalita mezi Tottenhamem Hotspurs a Arsenalem má hluboké kořeny, částečně i antisemitské. Přestup mezi těmito dvěma kluby je zkrátka neodpustitelný.
Přesto v létě roku 2001 využil kapitán Kohoutů Sol Campbell uvolnění poměrů a díky Bossmanově pravidlu se po vypršení smlouvy přesunul z White Heart Lane na o pár set metrů dál ležící Highbury. Jidáši, Jidáši skandují od té doby fanoušci Tottenhamu na obrovitého stopera. A to je ještě to nejslušnější slovo, které v souvislosti s ním používají.
"(c)Ashley" Cole
I tahle zrada se odehrála v britské metropoli. Rychlonohý Cole zářil v obraně Arsenalu už několikátou sezonu. V roce 2006 však zašustil Roman Abramovič miliony liber a Ashleyho to začalo táhnout ze severu Londýna na západ do Chelsea. Nakonec do týmu Blues přestoupil za pět milionů liber a jako součást finanční kompenzace zamířil opačným směrem William Gallas.
To nejhorší si ale Cole nadrobil po přestupu. Prohlásil, že svému bývalému klubu "odpouští" to, jak se k němu choval. Přezdívka cAshley (cash znamená v angličtině peníze) a mávání dvacetilibrovými bankovkami od té doby provází každý jeho zápas proti Arsenalu.
"Zrádce ze South Coast" Harry Redknapp
Přesuneme se na jih Anglie. U ostrova Isle of Wight sídlí dva tradiční kluby Portsmouth a Southampton. Kouč Harry Redknapp byl po léta ikonou prvně jmenovaného. Dostal ho do Premier League, jenže po hádkách s majitelem v roce 2004 rezignoval.
Ale nové angažmá nehledal dlouho. Už o pár týdnů později usedl na lavičku nenáviděného rivala ze Southamptonu. Když se o rok později vrátil na stadion Fratton Park jako kouč soupeře, čekal ho ohlušující pískot, bučení a prohra 1:4. Na konci sezony pak i sestup z nejvyšší soutěže. Paradoxně mu to do budoucna umožnilo rehabilitaci u fanoušků Portsmouthu. Do něj se na konci roku vrátil a následně ho dovedl k nejlepšímu umístění v historii. Kruh se uzavřel.
"Modrý zlatokop" Wayne Rooney
I sever Anglie má pohnutou historii, co se týče zrádců. Wayne Rooney je odchovancem "toho druhého klubu" z Liverpoolu - Evertonu. Ještě pár měsíců před svým odchodem do Manchesteru United cvrlikal do uší fanoušků krásné pohádky o tom, že je "Jednou Blue a navždy Blue" (Blue je přezdívka Evertonu podle barvy dresů).
O pár měsíců později už bylo vše jinak. Největší talent anglického fotbalu přestoupil do tehdy nejbohatšího klubu světa Manchesteru United.
A i tam se předvedl. A to docela nedávno. Na podzim 2010 odmítl prodloužit smlouvu a už se spekulovalo, kam zamíří. Real Madrid, Chelsea nebo Manchester City? Slovní přestřelky mezi ním a koučem sirem Alexem Fergusonem byly na denním pořádku. Nakonec dosáhl svého, dostal ještě vyšší plat, než měl doposud, a spokojeně se vrátil do týmu.
"Modročervený" Nick Barmby
Ale u řeky Mersey se udály i ještě méně odpustitelné přestupy. Stadiony Evertonu a Liverpoolu od sebe dělí jen park. Rivalita mezi kluby je neskutečná a zápasy mezi nimi patří k těm nejvyhecovanějším.
Když v roce 2000 vyměnil Nick Barmby modrý dres za červený, vyvolalo to mezi Toffees bouři. Stal se prvním hráčem od roku 1959, který podobný přestup uskutečnil. Po několika sezonách se tomu všemu ale už jen smáli. Barmby se v kádru slavnějšího klubu vůbec nechytil a odehrál jen 32 zápasů.
"Nevěřící" Mo Johnston
Skotské Glasgow se dělí na dvě poloviny. Tu zelenobílou reprezentuje katolický Celtic Glasgow, modrou pak protestantští Glasgow Rangers. Tady už pokulhávají slova o rivalitě. Tohle je čistá nenávist a v den derby téměř válka. Přestoupit mezi těmito dvěma kluby je téměř nepředstavitelné.
Proto v roce 1989 vyvolal přestup Johnstona do Rangers bouři. Především proto, že ještě několik týdnů předtím se dušoval, že po krátkém angažmá ve Francii se vrací do Celtiku. Nespokojení nebyli jen jeho fanoušci. I ti, kteří ctí modré barvy, zuřili. Katolíka nechtěli. Před stadionem Ibrox Park hořely šály, mnoho fanoušků vracelo permanentní vstupenky. Mo Johnston zkrátka prolomil tabu. Proto se o tomto přestupu mluví ve Skotsku dodnes...
"Prasečí hlava" Luis Figo
A ještě jeden přestup, ale ne z Británie. Zato však nejslavnější, a proto ho nelze nezmínit. Na konci 20. století byl Luis Figo ikonou Barcelony. Jejím režisérem, mozkem, hvězdou. Pak ale v roce 2000 přilétlo laso ze španělské metropole. Real Madrid ho začal vábit do svého týmu a Figo, který do té doby přísahal věrnost týmu z Nou Campu, se nechal přesvědčit.
Stal se nejdražším hráčem všech dob (o rok později ho ale překonal Zinedine Zidane), když za něj Real zaplatil 37 milionů liber. Přestup však provázela nenávist ze strany fanoušků "Barcy", která téměř přerostla v násilnosti. Tohle Figovi nemohli odpustit. Však na něj skandovali, že je "zkur**syn" a o pár let později po něm hodili během zápasu i prasečí hlavu.
