Dlouholetá opora zadních řad Barcelony a kapitán týmu Carles Puyol oznámil, že po sezóně ukončí po vzájemné dohodě své působení u týmu úřadujícího mistra španělské ligy. Za patnáct let vybojoval úctyhodných 21 trofejí. Je příkladem pro všechny mladé hráče. A to nejen díky svému odhodlání a férovému přístupu na fotbalovém hřišti.
Carles Puyol debutoval v seniorském týmu Barcelony už v roce 1999 pod tehdejším trenérem Louisem van Gaalem jako pravý obránce. Postupně se dopracoval k roli středního obránce, ale nikdy neztratil nic na své univerzálnosti, kvůli které si ho oblíbili všichni trenéři.
Faktem je, že od jeho posledního zranění se hovoří o středu barcelonské obrany jako o Achillově patě celého týmu. Barcelony s jeho absencí neztratila jen bojovníka odhodlaného jít do každého souboje bez ohledu na to, jak moc ho to bude bolet.
Když před několika sezónami někteří z jeho spoluhráčů oslavovali tancem vstřelení gólu proti Rayo Vallecano přímo před fanoušky soupeře, neváhal a naštvaně je odtáhnul pryč.
Ale největší respekt si zaslouží za to, co udělal v roce 2011. Tehdy vedení fotbalového klubu Betis oznámilo, že nemůže zaplatit nákladnou léčbu rakoviny svého jednadvacetiletého hráče Miki Roqueho. Puyol neváhal a zbývající sumu doplatil ze svého.
Když Barcelona vyhrála v roce 2011 Ligu mistrů, Puyol zařídil, aby trofej jako první pozvedl Eric Abidal. Něco podobného pak udělal i na konci minulé sezóny, kdy umožnil tehdejšímu trenérovi Vilanovovi právě s Abidalem převzít trofej pro vítěze ligy. Oba přitom bojovali a bojují se zákeřnou nemocí.
Mimo hřiště se Puyol držel vždy stranou nočních podniků a barů. Byl zářným příkladem pro mladé hráče, kteří se potýkají se záludnostmi a slastmi současného života fotbalových celebrit.
Tři měsíce před koncem jeho hráčské kariéry na Camp Nou si fanoušci zoufají. Mezera, kterou jeho odchod zanechá, totiž daleko přesahuje za hranice fotbalového hřiště. Co se stane v červnu, je ve hvězdách. Už teď je jasné, že odchází další Mohykán. Jeden z posledních!
