Existuje řada stereotypů, které se vybaví při myšlence na Španělsko. Ale obrázek národa zbožňujícího býčí zápasy, sangrii a siestu je velmi zjednodušený. A jedním z mýtů je i ten, že Španělsko je fotbalovou zemí.
Zdá se to jako kacířská myšlenka, ale pokud se zeptáte španělských fotbalových fanoušků, většina potvrdí, že je zajímá jen jejich klub a nic víc. Není na tom nic špatného, ale obrázek "fotbalového šílenství", který se snaží vytvořit fotbalová asociace ani zdaleka neodpovídá realitě.
Například Madridistas neboli fanoušci Realu sledují pouze zápasy svého týmu. Pokud se jich zeptáte na ostatní zápasy, odpoví: "Proč bychom se na měli dívat?" A stejné je to s Barcelonou, Valencií, Sevillou a ostatními kluby. Fanoušky zajímá jen jejich klub, nečtou zprávy týkající se ostatních (až na výjimečné případy velkých kauz) a nesledují televizní zpravodajství.Španělské televizní kanály se sportu věnují velice rozsáhle, na některých stanicích je sportovní zpravodajství dokonce delší než politické. Ale téměř z 80 procent jsou tyto zprávy zaměřené na dění v Barceloně nebo Realu Madrid. Hlavním důvodem je reklama.
Provozovatelé televizních kanálů ve Španělsku dobře vědí, že většina diváků vypne televizi, jakmile skončí zpravodajství z jejich klubu a je jasné, že ve Španělsku je s přehledem nejpočetnější skupina fanoušků Realu a Barcelony. Kluby jako Rayo Vallecano, Levante nebo Celta se do zpráv dostanou také, ale jen ve zkrácené podobě na samotném konci.
Španělská liga se může pochlubit druhým nejsledovanějším fotbalovým zápasem planety (hned po finále Ligy mistrů), kterým je El Clásico. Pokud ale porovnáte průměrnou sledovanost, tak na zápas anglické Premier League se dívá v průměru 12,3 milionu diváků, zatímco na zápas La Ligy jen 2,2 mil. diváků. Tohle číslo je o málo větší než u bundesligy, ale nepřesahuje sledovanost zápasů italské Serie A.
Posledním důkazem je národní tým. Před triumfem na mistrovství Evropy 2008 se jen velmi málo Španělů zajímalo o zápasy reprezentace. Cena lístků byla pravidelně přibližně stanovena na 5 eur, aby se dosáhlo alespoň nějaké návštěvnosti. Hovořilo se o rivalitě jednotlivých regionů (Kastilie, Baskicko, Katalánsko, atd.), ale tím nejpodstatnějším argumentem zřejmě je, že fanoušci mají rádi především vítěze.
Nelze házet všechny španělské fotbalové fanoušky do jednoho pytle. Určitě se mezi nimi najde skupina opravdových fanatiků, kteří sledují nejen všechny zápasy domácí soutěže, ale i přenosy ze zahraničních lig. Ale těch není tolik. Svojí roli v tom hrají i média. Ale není jejich chybou, že dávají divákům to, po čem touží. A obědové menu fotbalistů Realu Madrid bude vždycky důležitější než vzestup a pád Alavesu. V tomto ohledu bude proto pro budoucnost španělského fotbalu klíčové právě probíhající jednání o distribuci příjmů z televizních práv.
Největší mýtus španělského fotbalu
23. 4. 2015 16:00

El Clásico je nejsledovanější klubový zápas ve fotbale. Jinak to ale se španělskou ligou není až tak žhavé.
Autor: Milan ŠtěrbaFoto: ČTK