Anglická nejvyšší fotbalová liga se přehoupla do své druhé poloviny. Už dlouho nebyla tabulka tak zajímavá. Do hry o titul se může nyní zapojit reálně až pět týmů, přičemž složení této anglické "smetánky" je nanejvýš zajímavé. Kdo nakonec bude brát vysněný titul? TÝDEN.CZ zhodnotil šance největších aspirantů na titul.
Arsenal Londýn - 42 bodů
Kanonýři letos udělali jeden velký krok k vysněnému titulu - nákup Petra Čecha. V České republice máme ve zvyku chválit především své sportovce, někdy možná trochu přehánět. V případě Čecha o přehánění nejde ani náhodou. I samotná vyjádření trenéra Arsèna Wengera a všech hvězd Arsenalu hovoří o neskutečném přínosu Čecha do organizace, přístupu a vůdčích schopností celého týmu.
Čech je zkrátka profesionál, který chce buď vše, nebo nic. Jeho výhoda je v tom, že dokáže tuto vlastnost přenést i na celý tým. Útočník Olivier Giroud se v letošní sezoně probudil jako velký střelec jak v domácí soutěži, tak v Lize mistrů, kde zachraňoval Arsenalu téměř ztracený postup ze skupiny. Kanonýrům se daří a výsledky přináší také probuzení špílmachra Mesuta Özila. Útočná vazba totiž záleží především na jeho spolupráci s Giroudem. A tak všichni příznivci doufají, že by to letos mohlo díky příznivým vlivům po dvanácti letech opět vyjít.
Pro Arsenal bude stále nejdůležitější faktor marodky, která se letos zatím vyhýbá opravdu klíčovým hráčům ze základní sestavy. Wenger doufá, že tomu tak bude i nadále. Francouz navíc ohlásil, že chce v lednu koupit zvučné jméno do útoku, a pomoci tak Giroudovi, který nese velké břemeno hráče, který má střílet většinu gólů.
Leicester City - 40 bodů
Není pochyb o tom, že největším fenoménem letošní sezony je Leicester City. Ještě v minulé sezoně byl klub z města nacházejícího se v anglickém regionu East Midlands na pokraji sestupu. Celý příběh začal v sezoně 2013/2014, kdy postoupil do nejvyšší anglické soutěže. Po celou dobu následujícího ročníku byl Leicester beznadějně poslední. 
To, co se mu ale podařilo v posledních deseti zápasech, byl skutečně neuvěřitelný výkon, který pro tým vedený koučem Nigelem Pearsonem znamenal záchranu. V létě proto byla pro fanoušky změna na trenérském postu velice zvláštním a nelibým krokem thajského miliardáře a majitele Vichaie Srivaddhanaprabhy. Na lavičku však přišel Claudio Ranieri, uznávaný italský stratég. To, co přinesl do hry "lišek", zřejmě nečekal nikdo.
Vytvořil totiž jednoduchý a zároveň dokonale fungující stroj, který válcuje jednoho zvučného soupeře za druhým. Největším přínosem je samozřejmě fenomenální dvojice Vardy - Mahrez. Oba dva zatím nasázeli dohromady 28 branek, Vardy je s patnácti trefami společně s Belgičanem Lukakem vůbec nejlepším střelcem soutěže. Jeho příběh je skutečně dechberoucí, z osmé anglické ligy prošel za pět sezon do nejvyšší. A ještě takto září. Není divu, že se o jeho příběh zajímá samotný Hollywood.
K obrovské popularitě Vardymu pomohl i jeho gólový rekord, kterým překonal slavného Nizozemce Ruuda Van Nisterlooye. Celkem v jedenácti po sobě jdoucích zápasech Premier League dokázal dát branku. To vše drží nad vodou "provinční" celek, který má stále naději na zisk titulu, i když spousta odborníků, jako je například Gary Lineker, tvrdí, že "lišky" ztratí dech. Je pravda, že v posledních třech ligových zápasech nedokázal Leicester ani jednou vyhrát a bral pouze dva body za remízy s Manchesterem City a Bournemouthem, čímž ztratil vedoucí pozici. Stále si ovšem drží pouze dvoubodový odstup od prvního Arsenalu.
Manchester City - 39 bodů
Dalším a pro některé stále největším favoritem na titul je Manchester City. Jeho předností je především zkušený a široký kádr. Ovšem zdání může klamat. Zaprvé v letošní sezoně hodně škodí častá absence Sergia Agüera v útoku. Na Argentince spoléhá City už hodně dlouho a hra bez něj je opravdu citelně oslabená. V útoku je alternativa jménem Bony Wilfried, a přestože je to velice kvalitní hráč, City tolik užitku nepřinese. Dokáže sice perfektně udržet míč a připravit pozice pro spoluhráče, není to ale hráč, který sám od sebe dokáže utkání rozhodnout svojí individuální akcí. 
To Agüero ano. Často jsme viděli, že jeho samostatná akce či překvapivá střela rozhodly zápas. Zadruhé: oproti konkurentům, jako je Arsenal, Tottenham či Leicester, zřejmě City nemá tak obrovský chtíč vyhrát titul. Ano, je to pro ně samozřejmě obrovská motivace, ale pokud se podíváme na neuvěřitelnou šanci zmiňovaných týmů psát historii, motivace svěřenců Manuela Pellegriniho (který navíc takřka jistě po sezoně opustí kormidlo světlomodrých) zkrátka není tak velká.
Do zákulisí a kabiny Citizens sice nevidíme, ale je jasné, že hlavní motivací pro šejka Mansúra je letos Liga mistrů, která jim konečně přála jak postup ze skupiny, tak v losu osmifinálových utkání, ve kterém narazí na přijatelného soupeře v podobě Dynama Kyjev.
Tottenham Hotspur - 36 bodů
Vzniklá mezera po odchodu Chelsea z předních pozic vytvořila nebývale výhodnou pozici pro konkurenční Arsenal a Tottenham. Kohouti se letos opět mohou spolehnout na fenomenálního Angličana Kanea, který to neměl na začátku sezony jednoduché. Do střelecké formy se ale nakonec dostal a dnes má na svém kontě již jedenáct ligových branek. 
Tottenham celkově spoléhá na velice talentované a mladé Angličany. Kromě Kanea září především v záloze. Defenzivní štít Eric Dier a další středopolař Dele Alli jsou obrovskou naději do budoucna pro anglický fotbal. Vzhledem k tomu, že jsou ročník 1994, respektive 1996, je obdivuhodné, jak se dokážou prosazovat i v anglické reprezentaci.
Nelze nezmínit zatím skvělou defenzivu Spurs, která je s pouhými šestnácti obdrženými brankami nejlepší v celé soutěži. Kromě dvou anglických beků Walkera a Rosea dominuje obraně především belgická stoperská dvojce Alderweireld - Vertonghen. Belgie hraje v týmu Mauricia Pochettina, stejně jako Anglie, důležitou roli. Kromě těchto dvou Belgičanů v týmu září ještě Dembelé a kreativní penzum práce dokáže přinést i Nacer Chadli. Skvělá defenziva, drive mladých Angličanů a tvořiví záložníci v čele s Christianem Eriksenem, ale i s mladíkem Lamelou, který se pomalu začíná vyplácet, mohou Spurs přinést opravdu fenomenální úspěch. Ztráta na první Arsenal je ovšem stále šestibodová.
Manchester United - 33 bodů
Mezi příznivé vlivy pro Arsenal a další konkurenty v boji o titul patří kromě mizerie Chelsea stále se prohlubující krize Manchesteru United. Ten stále nemůže najít ten správný rytmus hry, a přestože má po Tottenhamu druhou nejlepší obranu v lize, v útočné fázi je to ohromná bída.
Na Arsenal ztrácí již devět bodů a jejich šance, pravda, není velká, nicméně odepisovat United se většinou nevyplácí. Už před sezonou bylo jasné, že odchod Robina Van Persieho nepřinese nic dobrého. A tyto predikce se potvrdily. Přišel sice supertalent Martial, ale při vší úctě k tomuto hráči se těžko dalo předpokládat, že bude sázet jeden gól za druhým. Vždyť své dvacáté narozeniny oslavil teprve v prosinci 2015! Zbývající penzum práce tak přešlo na Waynea Rooneyho. Problém je v tom, že Rooney nikdy nebyl hrotovým, koncovým střelcem. 
Vždy k sobě měl parťáka, od kterého se čekaly góly především. Ať to byl Van Nisterlooy, Saha, Tévéz, Berbatov, nebo Van Persie. Nyní už nemá v zápasech, kdy je jediným útočníkem na hřišti, možnost operovat na širokém prostoru, jak tomu dříve bývalo. Střelecky mu to nejde a celý Manchester se trápí.
V letošní sezoně už do přímé hry o titul zřejmě nezasáhne a bude jen záležet na vedení, zda dá v příští sezoně příležitost Van Gaalovi, nebo ho nahradí někým jiným. Možná se změna na trenérském postu bude konat mnohem dříve. Pravda ale je, že Manchester potřebuje posily do útoku a změnu neatraktivního stylu hry, který nejenže vadí samotným fanouškům, ale nepřináší navíc ani kýžené výsledky. Pokud se nic neznění, "rudí ďáblové" nebudou konkurovat nejlepším ani v příštích sezonách.
