Pohárová matematika je ve fotbalové Evropě hodně zrádná a někdy vede k neuvěřitelným selháním. To dokládají i některé výsledky českých klubů, které se již viděly o kolo dále, a mírné podcenění situace je přivedlo k vyřazení. A tak Plzeň, Sparta i Liberec musejí být nyní zvláště na pozoru, ačkoliv si kluby z odvet přivezly dobrý výsledek a myslí na postup. Zvláště Západočeši musí být ostražití, protože po výhře v Izraeli si málokdo připouští, že by nepostoupili. On-line deník TÝDEN.CZ vybral ty nejvýraznější varování pro současnou českou fotbalovou smetánku.
Liberec-Bukurešť (3:0 venku; odveta 0:3 doma; 2009/2010)
Psal se rok 2009 a Liberec, který v té době měl v týmu několik budoucích reprezentantů jako například Bořka Dočkala, Thea Gebre Selassieho nebo Lukáše Váchu, sahal proti Dinamu Bukurešť až k příliš snadnému postupu. Soupeře venku bez problémů přehrál, a když domácí fanoušci výtržnostmi předčasně ukončili první zápas na rumunské půdě už dvě minuty před koncem za stavu 2:0 pro Severočechy, zdálo být se rozhodnuto. UEFA rozhodla o kontumaci utkání 4. předkola Evropské ligy 3:0 ve prospěch Slovanu a takřka nikdo si nepřipouštěl, že by se odveta mohla proměnit v "peklo".
Jenomže rumunský sok neměl v odvetě co ztratit. Trenér Dinama Dario Benetti vyměnil osm hráčů v základní sestavě a obměněný tým se do uspokojeného Liberce se vší vervou pustil. Brzy šel do vedení zásluhou Cristeaua a když po poločasové pauze přidal ještě jeden gól Niculae, bylo pro domácí zle. Následnému tlaku neodolali a celý dvojzápas šel do penaltového rozstřelu. Hotový zmar Liberečtí potvrdili v penaltách, v nichž po velkém dramatu podlehli 8:9, a z postupu se radovalo senzačně Dinamo. Slovan poté zaznamenal v lize jedno z nejhorších umístění a z této "tragédie" se hodně dlouho vzpamatovával.
Sparta - Kyjev; Slavia - Šachťor Doněck (1:0v; d 0:2 v pr.)
V devadesátých letech bylo slovo "úspěch" spojováno výhradně s postupem do Ligy mistrů a do ní vedla cesta přes velmi záludné třetí předkolo. Oba pražské rivaly potkal podobný osud a jejich sen skončil krátce po sobě s podceňovanými Ukrajinci. Sparta tehdy v roce 1998 sehrála rozhodující partii o elitní soutěž s Dynamem Kyjev, které rozhodně nepatřilo mezi otloukánky. Vždyť v tehdejší sestavě například zářil pozdější vyhlášený kanonýr Andrej Ševčenko! Ale po prvním utkání, kdy si Pražané přivezli z venkovního duelu vítězství 1:0, všichni věřili, že by jim postup neměl utéct. Jenomže na Letné inkasovali těsně před závěrečným hvizdem a penalty nezvládli psychicky, když proměnili pouze jednu.
Až tragikomicky podobný osud měl o dva roky později dvojzápas Slavie a tehdy ještě málo známého Šachťoru Doněcku ve stejné fázi soutěže. Úvodní duel rozhodl krásným gólem Ivo Ulich a "červenobílí" cítili, že vysněná milionářská soutěž je na dosah. A také byla. Tým kolem Tomáše Doška či Richarda Dostálka držel postupové naděje až do devadesáté minuty, kdy Radek Černý špatně vyboxoval míč jen na vápno a jeden z hostů toho okamžitě využil. V následném prodloužení byli už Ukrajinci lepším týmem a vstřelili i druhou postupující branku.
PŘIPOMEŇTE SI JEDNO Z NEJVĚTŠÍCH ZKLAMÁNÍ PRAŽSKÉ SPARTY:
Plzeň - Ploješť (1:1v, 1:4 d)
Ani Západočechům, i když toho mají v Evropě sehráno o hodně méně než jejich konkurenti, se nevyhnul větší výkyv formy. Svou nešťastnou chvilku si vybrali v loňském roce, kdy se po duelu v Rumunsku už zdálo, že by ani tentokrát ambiciózní klub neměl chybět v hlavní části Evropské ligy. Ale ouha! Před vlastními fanoušky předvedli Limberský a spol. zápas hrůzy a hosté vedení bývalým excelentním kanonýrem Adrianem Mutuem ho zcela jednoznačně ovládli 4:1 a po zásluze se radovali z postupu.
Slovensko šlo příkladem
Selhání byla v krátké české klubové historii celá řada. Sparta s oblibou ztrácela dvoubrankové náskoky z domácích utkání, dalších zaváhání se nevyhnul ani druhý nejvytíženější klub v pohárové Evropě Slavia. Ale po nejzářnějším příkladu se musíme podívat na Slovensko.
Bratislavská Petrželka pří své snové pouti Ligy mistrů předvedla, že se dá ztratit skoro vše a naopak dala naději těm největším "žabařům", že nikdy není nic ztraceno. Co totiž chybělo, aby dokázala v roce 2005 během devadesáti minut prohospodařit pětibrankový náskok se skotským Celtikem. Venku nakonec prohrála i přes bezpočet neproměněných šancí soupeře "jen" 0:4, a tak se nakonec senzace nekonala. Byl k ní ovšem jen malinkatý kousek, a to dělá fotbal krásným.
CELTIKU CHYBĚLO K POSTUPU MÁLO:
