Poblázněné město
Kdy jindy, když ne letos. Litvínov žije svůj zlatý sen

Nejmenší extraligové město se zabarvilo do žlutočerných barev. Nikoliv kvůli úniku zplodin z místních fabrik, ale kvůli hokejovému šílenství. Litvínov si žije svůj sen, který dosud nezažily ani ty největší hvězdy z místní renomované hokejové školy. Často vzpomínaného Ivana Hlinku nevyjímaje. Ke splnění letitého snu zbývá sedm výher, úvodní semifinále proti Kometě Brno uválčili poměrem 3:2.

Semifinále se v Litvínově hrálo naposledy v roce 2000. Z Litvínova jej pamatuje pouze nynější kapitán Michal Trávníček, tehdy člen poslední lajny mladíků z týmu, který vedl Robert Reichel. Tehdejší výběr nestačil na Spartu, pozdější mistry. O čtyři roky dříve dokráčel Litvínov dokonce do finále, ale byl z toho "pouze" historicky čtvrté stříbro.

Touha po zlatu je v Litvínově obrovská. "Splníme sen našich otců," vyhlásili fanoušci během čtvrtfinále v Pardubicích. Úspěch, kterého nedosáhli hráči jaký výše zmíněný Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Robert Reichel, Jiří Šlégr a další hvězdy má nyní před sebou jako poslední terč čtyřiačtyřicetiletý Martin Ručinský. Poslední mohykán, jenž letos jakoby kouzlem herně omládl o několik let. Až si vysloužil nečekanou pozvánku do reprezentačního týmu.

Má zlato z Nagana, tituly mistra světa, ale teď ho láká úplně jiný. Triumf s Litvínovem. "Pro nic jiného v hokeji už nežiju. Já bych si ho v Litvínově přál snad nejvíc ze všech," prohlásil v rozhovoru pro iDnes.cz.

Do Litvínova se vrátil před čtyřmi lety ze Sparty, kdy se stal pro místní fandy přechodným zrádcem. Na tuto kapitolu už ale všichni v podhůří Krušných hor zapomněli. Stejně tak i Ručinský. Severočeské maloměsto je pro něj víc než New York i Praha. "Je to klub, kde jsem se narodil, naučil hokej a kde i skončím. To místo má kouzlo," pochvaluje si.

Litvínovský zimák komfortu popravdě příliš nenabízí. Nikde není volné místo. Úzké chodbičky, střídačky v bezprostřední blízkosti. Fanoušci z celé extraligy se sem sice sjíždí rádi kvůli pověstné klobáse, jenže soupeřům se tady hraje těžko. Strmé tribuny jsou ledu opravdu blízko, popichování fandů hokejista prostě neunikne. A když začne zimák bouřit, pocítí to hráči na vlastní kůži. Klepe se všechno, hráčské lavice nevyjímaje.

Hráči Brna jsou ale na podobnou atmosféru zvyklí. Horší už je to s únavou, která byla na jejich výkonu v prvním semifinálovém duelu (3:2 pro Litvínov) patrná. Přesto však v utkání nechyběly drsnější momenty, které se od play-off očekávají.

"Snažili se hrát více do těla našim technickým útočníkům, ale my na to byli připravení. Určitě nejsme žádná ořezávátka," míní brankář Pavel Francouz, jeden z hlavních tahounů letošní litvínovské jízdy. "U nás doma si nemůžou nic dovolovat," vzkazuje na dálku kapitán Trávníček. Druhé dějství hokejové bitvy je na programu již dnes večer od 17.10 hodin.