Stále se mezi hokejovými fanoušky najdou pamětníci, ve kterých vzpomínka na finálovou sérii z roku 2003 vyvolává bolestivé píchání u srdce i slastně omamné pocity. Psal se rok 2003, a pokud by se v hokejem posedlých Pardubicích kdokoliv zeptal na jméno největšího rivala, nebyla by jím očekávaná Sparta, ale pražská Slavia. Třaskavá, nesmírně napínavá série, vyšla tehdy o fous lépe pro hokejisty z hlavního města. Pardubice nezapomněly.
"Bylo to finále po dlouhých devíti letech, neskutečný comeback v sérii. Hokejem žil celý region, nepamatuji si, že by to od té doby v pardubické hale takhle vřelo," vzpomíná jeden z pamětníků, pardubický fanoušek Michal Pidanič. "Bylo to i kvůli vyřazení ve čtvrtfinále z roku 2002, na kterém se ne zrovna férovým gestem podílel brankář Slavie Roman Málek. Nesnášeli jsme ho, stejně jako Dudu a Růžičku. A prohrát pak ve finále 0:1, po tom obřím zmrtvýchvstání v sérii... To prostě bolí dodnes," říká dosud trpce dlouholetý příznivec pardubického hokeje.
Čím vlastně brankářský sympaťák Málek tak dopálil hrdé Pardubáky? Nemohli mu zapomenout nepochopitelně neuznaný gól ze 4. čtvrtfinále předchozího roku. Stařičký zimák v Edenu nedisponoval hokejovým komfortem, natož pak kvalitním zázemím pro videorozhodčího. Nepotvrzen tak zůstal gól, který viditelně přešel brankovou čáru. Viděli to téměř všichni na stadionu, diváci u televizí, jen ne rozhodčí. A dle svého vědomí také slávistický gólman. "Málku, tys to viděl!" křičeli pak dlouhé roky na gólmana, jenž podle nich zatajil regulérní branku.
Pardubické zmrtvýchvstání
Zpátky ale do prosluněného slávistického jara roku 2003. Semifinálové vyřazení rivalů ze Sparty sešívané správně nakoplo i před finále. Málokdo čekal, že se tak rychle dostanou k vedení 3:1 v sérii. Pardubice byly na kolenou. V pátém utkání prohrávaly taktéž 1:3 i díky dvěma gólům "do šatny" a tehdejší manažer Slavie Ladislav Blažek už pomalu mohl plánovat mistrovskou krasojízdu do Prahy. Vroucí kotel pardubické arény pohasínal společně s nadějí na zvrat. Zbývalo 20 minut.
"Konec sezony se blíží, není se na co šetřit," burcoval tehdy pardubický šikula Michal Mikeska, který netušil, jak se mu hned následující zápas mohou jeho slova vymstít. Východočeši posléze přiznali, že je herní letargie výrazně nakopla jedna nehokejová situace. "Nějaký šašek dvanáct minut před koncem nesl pohár k boxu časoměřičů. To byl ten poslední impuls, který nás nastartoval," líčil tehdy útočník Ladislav Lubina.
Oslavy pro Slavii byly v pardubické aréně nachystány. "O přestávce jsme sice seděli se svěšenými hlavami, ale pak jsme si řekli, že ten pohár nějakým Pražákům nedáme," uvedl Lubina, který zanedlouho dokázal snížit. A v samotném závěru dokázal srovnat Kolář, stále aktivní pardubický hokejista.
Málkova "megaminela"
Naděje Slavie přesto žila dál, mentální výhodu měli zejména v nájezdové disciplíně, kterou stoprocentně ovládal brankářský mág Málek. Jenže na dovednostní disciplínu nedošlo, právě kvůli jeho selhání. V prodloužení si totiž srazil do brány nahození Lubiny, které vůbec nemířilo mezi tyče. "Byli jsme v rakvi a tu jsme rozbili," radoval se svérázný kouč Pardubic Miloš Říha.
Další dva zápasy už ovládly živou vodou polité Pardubice, k jejichž zmrtvýchvstání ukázkovým momentem fair-play pomohl i nenáviděný Radek Duda. Ten přispěchal na pomoc svému úhlavnímu nepříteli Mikeskovi poté, co ho trefil puk do krku. Duda k němu ihned zamířil a zjišťoval, zda nemá zapadlý jazyk. "Když jde o život, jde hokej stranou," popisoval vypjaté chvíle Duda, který si poprvé, a také asi naposled v kariéře, vysloužil potlesk pardubického publika.
Došlo tedy až na sedmý duel, před kterým už byli na koni domácí pardubičtí hokejisté. Jenže se opět ukázalo, jak dokáže být hokej nevyzpytatelný. Jediný gól zápasu vstřelil slávistický útočník Michal Sup, do poslední chvíle bojující Východočeši už vyrovnávacím gólem reagovat nedokázali. Slavia tak získala svůj první extraligový titul.
Nezapomenutelný triumf
"Byla to neuvěřitelná série, taková sinusoida nadšení a deprese. Dodnes vidím ty zázračné chvíle i neskutečnou minelu Romana Málka, který si v pátém utkání v Pardubicích srazil nahození do brány, ačkoliv šlo úplně mimo. A pak tu sladkou pomstu v sedmém zápase. Vždyť Pardubáci už před utkáním prodávali mistrovské šály... Byl to první titul Slavie, na který se prostě nezapomíná," ohlédl se zpět někdejší šéf slávistického Fan Clubu Jan Čekal.
Nejen pro některé fanoušky má tak letošní předkolo play-off zvláštní kouzlo. Na obou barikádách lze totiž najít přímé aktéry tehdejší bitvy. Na straně Pardubic útočníky Petra Sýkoru a Jana Koláře, na opačné pak kouče Vladimíra Růžičku, obránce Pavla Kolaříka a Petra Kadlece. A také brankáře Adama Svobodu, který v roce 2003 hájil barvy Pardubic.
"Bylo by fajn, kdyby se historie opakovala. Ale už je to dávno," uvedl před úvodním duelem "přeběhlík" Svoboda. První utkání však Slavii nevyšlo, podlehla 0:3. Již dnes má šanci srovnání série. V Pardubicích jim však nedají nic nadarmo. Staré rány zůstaly nezhojeny a duel znesvářených stran i po 11 letech nabízí hodně emotivně vypjatou podívanou.
PŘIPOMEŇTE SI PREMIÉROVÝ TITUL PRAŽSKÉ SLAVIE:
