Výtisk v elitní společnosti. Měl jsem trochu strach, přiznal

Vítkovický obránce Jan Výtisk si zápas s magickým číslem 1000 bude pamatovat jako vítězný. Ostravané se proti dvanáctým Karlovým Varům natrápili, ale vyhráli nakonec 4:2. A právě sedmatřicetiletý Výtisk byl u rozdílové branky Rostislava Olesze ze 37. minuty, kterou Ridera otočila skóre na 3:2.

Pro Výtiska byl úvod se slavnostním ceremoniálem hodně emotivní. "Když jsem tam viděl hráče, kteří mi přejí... Kluky, se kterými jsem toho hodně zažil, také slovenské hvězdy, co jsem potkal v Liberci. Úžasní kluci, co něco dokázali, ale takových je tam víc. Byl jsem naměkko, potěšilo mě to. Na druhé straně jsem z toho měl trochu strach, protože vždy, když je nějaký ceremoniál, zápas stojí za dvě věci. Ale naštěstí máme tři body a urvali jsme to," řekl Výtisk novinářům.

Ceremoniál měl do jisté míry na výkon domácích opravdu vliv. Alespoň zpočátku. "Zápas jsme nenastartovali, jak jsme měli. Než jsme se do toho po ceremoniálu dostali, tak ta třetina byla vláčná. Pořád to nebylo ono. Pak to tam naštěstí 'Oli' dvakrát fouknul a za stavu 3:2 se vše otočilo. A my jsme začali hrát hokej, jaký jsme hráli ty dvě dobré třetiny s Třincem. Rosťovy góly byly rozhodující a pro nás to jsou strašně důležité tři body," shrnul průběh zápasu Výtisk.

Jubilejnímu zápasu přihlížela i jeho babička. "Jsem rád, protože jí je 86 let, takže už dojít sem je pro ni kumšt. Ale měl jsem tady všechny nejbližší a jsem jim za to strašně vděčný. Od rodiny přes fanoušky až po spoluhráče, kterých jsem v kariéře poznal mnoho. Navíc parta byla vždy perfektní. To jsem vždy chytnul skvěle, bez nich by to člověk nikam nedotáhl," prohlásil Výtisk.

Hokejové začátky pro něho byly těžké. "Když mě taťka přivedl na hokej, tak mě hned šoupli k o rok starším. Oni tam už lítali, ale já se držel mantinelu a šmatlal jsem na tom. Ne snad, že bych dodnes létal po ledě, i když jsem dnes ujel do sóla, něco jsem ale zlepšil. Začátky však byly opravdu krušné," připomněl Výtisk.

Právě od babičky dostal dres. "Nebyl pletený, ale byl bílý a tady jsem měl kapsičku (ukazuje si na levou část hrudi), kam jsem si mohl dát puk, který jsem proti starším mnoho neměl. Proto jsem měl svůj. Vše jsem však přetrpěl a probojoval se až sem. Jsem za tu kariéru rád," ujistil Výtisk.

Juniorský mistr světa z Moskvy (2001) se do Vítkovic vrátil v roce 2016 dlouhou oklikou. Po sezoně 2002/03 je opustil a následně hájil barvy Sparty, Karlových Varů, Plzně, Třince a také Liberce. Právě Bílé Tygry dovedl na konci ročníku 2015/16 jakožto kapitán až k titulu.

"Liberec se nedá zapomenout, strávil jsem tam sedm let, najdete si přátele, kamarády a berete to jako svůj druhý domov. Kdyby nepřišla nabídka z Vítkovic a podepsal bych v Liberci, tak bych tam zůstal natrvalo. Dcery tam byly sedm let, do Ostravy jsme už pořádně ani nejezdili," přiblížil Výtisk.

Právě po mistrovské sezoně odešel, což není u kapitána zrovna obvyklé. "Čekal jsem na titul dlouho. Vždycky jsem byl druhý třetí, ale nakonec jsem se dočkal. Ale bylo to loučení a odešel jsem. Bylo to sice rozporuplné, ale nelituji, že jsem se vrátil. Dostal jsem obrovskou šanci hrát a prostor na ledě. Neměnil bych," uvedl Výtisk.

Mimořádný zápas mohl oslavit i gólem. Sólo ale neproměnil. "Brána soupeře je pro mě vždy daleko. A jak se k bráně blížím, tak se zmenšuje. Hlavně jsem viděl Patrika Zdráhala, chtěl jsem nahrát, ale zavřelo se to. Tak jsem to zkusil, ale bylo vidět, že do takové šance se dostanu jednou za deset let. Nezvedl jsem to, jsem dřevák," řekl s nadsázkou Výtisk.