Dlouhý porod, který trvá od roku 2008 a stále ještě není dokončen, protože jakkoli se liga vyprofilovala do funkčního mechanismu, stále má co zdokonalovat, se již před časem značně zkomplikoval. Netřeba zde posuzovat politicko-ekonomické důvody krize, která pochopitelně staví jakýkoli sport do pozadí sociální situace ruského lidu, nicméně je dobré uvědomit si důsledky, které mohou na KHL tvrdě dolehnout a položit si otázku, zda-li je to nutné.
Je opravdu nutné se aktuálně ohánět zašlými názvy jako Křídla Sovětů a argumenty, že je potřeba postavit silný ruský základ pro silný ruský národní tým? Není snad evidentní, že ruský národní tým je momentálně jedním z nejlepších na světě i bez hvězd NHL právě proto, že KHL dosáhla sportovní kvality sama o sobě, právě i díky expanzi a díky tomu, že přilákala tolik velkých hvězd?
Není spíše na místě zamyslet se nad tím, jakým způsobem je nalákala, jak byla nastavena finanční politika a marketing? Ano, těžko by hrál Kovalčuk svého času za Petrohrad, kdyby mu Gazprom nezajistil pohádkový plat, ale ono nejde jen o Kovalčuky, Dacjuky. Jde o hráče, jako jsou Andronov, Galimov a další, kterým v garážích Ferrari ve všech barvách duhy stále ještě neparkují. Právě oni již dnes tvoří páteř sborné. Denisov, Yakovlev, Bělov, Svitov, Grigorenko.
Ti všichni silnou ligu potřebují. V NHL na všechny s otevřenou náručí nečekají. Ano, snížit náklady je nutné, lze redukovat počet zápasů, oddělit konference, redukovat počet týmů, ale uzavření se do sebe a odklon od expanzivní politiky směrem na západ je krokem zpátky. Rusko na panevropskou soutěž momentálně nemá, co ale zřejmě bude mít je čas zamyslet se, jestli už dávno nemohla být KHL celoevropskou elitní soutěží s přirozeným, ekonomicky stabilním zázemím tvořeným všemi zúčastněnými subjekty. Chtělo to jen trochu pokory. KHL přežije, ale projde těžkou zkouškou. Věřme, že jí dodá sílu.
