Minulý ročník Kontinentální hokejové ligy považují mnozí za zlomový, klíčový a dokonce zaznívají i hlasy o jeho nepřekonatelnosti. Ostatně rok Ovečkinů, Malkinů či Chárů je něco, co už se skutečně nemusí opakovat. Je však mnoho indicií, které nutí jedince věřit, že vzestup ještě nekončí.
Proč stojí zato pozorně sledovat i další sezonu KHL?
Lev postavil silný tým
Měřítko výsledků pochopitelně ještě negeneruje relevantní fakta, sezona je zatím ve fázi rané přípravy, nicméně už teď je jasné, že Sportovní Holding Praha to myslí opravdu vážně a myšlenka implantovat KHL do České republiky nebyla pouhým výstřelem do tmy.
Provozovat klub KHL je v první řadě o penězích a odvaze je investovat. Mnohým nebyla politika klubu v premiérové sezoně po chuti, časté hráčské výměny, turbulentní personální politika a z toho pramenící zdánlivá nesourodost mužstva. Lev ovšem ukázal konkurenceschopnost, na které může letos stavět. Zůstala osa týmu složená z hráčů, kteří dokázali svůj výkonnostní rozlet načasovat k play-off, a k nim byly dosazeny nové neokoukané hvězdy ze všech koutů hokejového světa. Lev má na to dojít daleko.
Očekávání
Stejně jako minulý ročník, který "vyšperkovala" výluka v NHL, i aktuální sezona disponuje jedním zajímavým bonusem. Jedná se o sezonu olympijskou. Navíc se hry uskuteční přímo v Rusku. Je tedy zřejmé, že směrem na"východ" bude upřena celosvětová pozornost. Každého bude zajímat, jak si vede pořadatelská země na poli soutěže, která si klade ambice dobýt hokejový svět. KHL bude pod tlakem, který by ji měl motivovat a vlastně i nutit k sebekultivaci, ať už na poli sportovním, tak především na poli pořadatelské virtuozity a preciznosti v práci s vlastními fanoušky. Bude to další šance učinit výrazný krok dopředu.
Návrat generace matadorů
KHL bude v následujících letech těžit z generační výměny. Porevoluční průkopníci, kteří se naučili bruslit v tvrdém drilu skryti za železnou oponou v NHL, zestárli a vracejí se domů.
Ruslan Fedotěnko, který má na svém kontě 971 startů v NHL, se cítí ještě na tři roky v Donbassu. Sergej Fedorov je sice trochu jiný případ, ze zámoří už je zpátky nějaký ten pátek, ale svým způsobem do kategorie patří. I jeho v jednačtyřiceti letech vývoj KHL v posledních sezonách inspiroval k pokračování v kariéře. A budou další. Otázkou je, zdali uspějí. Z NHL je vyhnala dravost mládí, nicméně i v tomto ohledu KHL svou zámořskou sestru dohání.
Ilja Kovalčuk
Jednoznačně nejzářivější hvězdou nadcházející sezony bude Ilja Kovalčuk. Už v zimě po konci lockoutu v zámoří se mu dres s písmeny SKA vysvlékal těžko. Rodina, láska k vlasti a do jisté míry i motivační otázky. Když se k tomu přidaly nekonečné tahanice o výšku ukotvení platového stropu, pomyslná ryska přetekla. Kovalčuk je jedním z nejlepších hokejistů všech dob a ještě dostatečně mladý na to, aby jím i pár let zůstal. Je jedením z mála individualit, které dokáží plnit arény až po střechu.
Co říci závěrem? KHL je prostě pojem, se kterým je třeba počítat. Správný český hokejový fanda by měl mít svou obligátní extraligovou srdcovku, ještě z dob hektického sbíraní hokejových kartiček, na základě obdivu příslušné hvězdy či jen kvůli sympatiím k ladně vyvedenému logu oblíbený klub z NHL a v neposlední řadě by měl vědět, kde leží Ufa, kdo je Oleg Znaroks či jak si vede Lev. Máme na dosah ruky hokej té nejvyšší úrovně a čeká nás velmi dobrý rok.
