Hokejový svět momentálně upírá značnou část své pozornosti do Kanady. Ten ruský konkrétně do Air Canada Center v Torontu. Jakkoli Kontinentální liga blahořečí staré hrdiny a každou možnou příležitost využívá k pompézním oslavám sedmdesáti let armádního hokeje a do VIPky CSKA Moskva usedá Vladislav Tretiak s Borisem Michajlovem častěji než na gauč doma v obýváku, nezapomíná myslet na svou budoucnost.
Ruští mladíci chyběli na medailových pozicích juniorských šampionátů za dosavadních dvaadvacet let pouze dvakrát. V tomto období získali čtyřikrát nejcennější kov a i letos myslí na úspěch.
Od vzniku KHL je zjevná tendence budovat ruskou reprezentaci na "domácím" odchovu a privilegovaní jsou mladíci, kteří si svou výkonností již řekli o pravidelné pozvánky do seniorského týmu KHL.
Zatímco v minulosti sborná přeci jen věřila v účinnost "amerického snu", v letošním výběru nalezneme krajánky pouze dva. Ročníky 1997 či 1998 se již v KHL nemají problém prosazovat a i po zrušení nesmírně přísné kvóty povinného nasazování juniorů není problém tyto mladé hráče zařazovat do ligy.
Zářným příkladem je toho Lokomotiv Jaroslavl. Tým postižený neuvěřitelnou tragédií v roce, kdy paradoxně Rusko získalo na juniorském šampionátu zlato, najel na cestu precizního začlenění vlastních odchovanců do procesu. Hrači jako Polunin či Korškov totiž v KHL nejsou do počtu, ale rozhodují zápasy. Ať už Rusové letos v Kanadě dopadnou jakkoli, v práci s mládeží jsou mistry.
