V Naganu byl jedním z hlavních strůjců úspěchu. V semifinále vychytal kanadské hvězdy a ve finále ruskou sbornou. Pak mohl společně s týmem oslavit zisk zlatým olympijských medailí. Na ledě, v letadle i s fanoušky na Staroměstském náměstí. Teď už Dominik Hašek sleduje olympijský turnaj jen jako divák. Jak po dvaceti letech vzpomíná na český hokejový zázrak? A co věští svým následovníkům, kteří se momentálně perou o co nejlepší výsledek v Jižní Koreji?
Za dva dny uplyne přesně dvacet let od olympijského triumfu v Naganu. Jak na zisk zlaté medaile vzpomínáte?
Během normálního života na to člověk moc nevzpomíná, jen když se někdo zeptá. Ale co se týče hokejové kariéry, byl to úspěch, kvůli kterému člověk hraje hokej. O něčem takovém se mi jako dítěti ani nesnilo. Byl to turnaj, na který v životě nezapomenu a vždycky na něj budu hrdý.
Vybavíte si nějaký jedinečný okamžik, který vám v paměti utkvěl nejvíc? Nebo se všechny zážitky slily dohromady?
Je to celé slité. Já hrozně nerad vybírám nějaké konkrétní momenty. Dneska je to navíc už trochu v mlze. Ale člověk si vzpomene na spoustu okamžiků - na příjezd do Nagana, základní skupinu. A hlavně na play-off. Tam bych musel vyzdvihnout alespoň tři nebo čtyři věci. Třeba semifinále s Kanadou, vítězné penalty. Jediný gól ve finále, který vstřelil Petr Svoboda. Potom konec zápasu, cestu domů, oslavy a přivítání. Je toho strašně moc. Jsou to chvíle, na které se nikdy nedá zapomenout.
Za vítězství vám pověsili na krk zlatou olympijskou medaili. Máte ji někde vystavenou?
Vystavenou ji nemám. V poslední době ji ale nosím často při sobě, protože bylo a je hodně akcí, kde ji chtějí vidět. Ale po olympiádě půjde zpátky do sejfu. A tam třeba bude pět let. Vytahuju ji opravdu jen tehdy, když mě někdo požádá.
Nedávno se uskutečnila vzpomínková akci, na níž jste si Nagano připomněli společně se spoluhráči. Vídáte se s některými z nich častěji?
S některými jsem se od té doby možná viděl poprvé. Většinou se ale hodně kluků pohybuje kolem hokeje, takže i když se mu já přímo nevěnuju, tak na některé zápasy nebo hokejové akce chodím. A tam se sejdeme. S většinou jsem se tedy v uplynulých pěti letech viděl, ale není to tak, že bychom se potkávali pravidelně.
Oslav se zúčastnil i Jaromír Jágr, který po návratu z NHL způsobil na českých kluzištích velký poprask. Co na šílenství kolem jeho osoby říkáte?
K Jardovi to patří. Je to hokejová legenda, která ještě pořád hraje. Lidi ho tady na našem ledě neměli možnost vidět už kolik let. Fanoušci toho v menších městech využijí a jdou se na něj podívat. Je jen škoda, že není stoprocentně fit a nemůže podávat ještě lepší výkony.
V Jižní Koreji momentálně probíhají XXIII. olympijské hry. Poprvé od Nagana znovu na asijské půdě. Sledujete výkony českých sportovců?
Výsledky samozřejmě sleduju. Ale protože přes den pracuju, tak toho moc nestihnu. Večer si většinou pustím televizi a dívám se na některé sporty alespoň ze záznamu. V hokeji nás teď čeká play-off, takže to zítra ráno bude dilema, jestli vstát, nebo ne. (smích) Určitě chci vstát, ale uvidíme, jak se budu cítit ve čtyři hodiny ráno.
Co říkáte na dosavadní výkony českého národního týmu, který v základní skupině porazil všechny soupeře?
Mně se výkon našeho týmu moc líbil. Líbilo se mi, jak hraje. Hraje jako tým i dobře dozadu. Akorát na to, kolik máme gólových šancí a jak soupeře přehráváme, dáváme zatím málo branek. Doufám, že ve vyřazovacích bojích nám to, co se doteď i přes výhry nedařilo, půjde lépe a budeme se o to moct opřít.
Jak se vám zamlouvá sestavení gólmanské trojice? A co výkony brankářské jedničky Pavla Francouze?
Jde víceméně o toho, kdo bude chytat. Zatím to vypadá, že Pavel Francouz odchytá všechny zápasy. Myslím si, že podává výborné výkony a mužstvo se o něj může opřít. Proto není důvod nic měnit a přejme si, aby zůstal v brance co nejvíc zápasů.
Myslíte si, že čeští reprezentanti mohou pod vedením Josefa Jandače dojít hodně daleko? I s ohledem na to, že se her neúčastní hráči z NHL.
Už teď víme, že půjdeme na Ameriku. Uvidíme, koho bychom v případně výhry dostali dál. Myslím si, že je to hodně ošidné, protože soupeři už tam pak jsou všichni vynikající. Medaile je podle mě ale naprosto reálná. To, jak vidím kluky hrát a přistupovat k jednotlivým zápasům, mě v tom utvrzuje.
