"Rocky" Hertl se nevzdává: Není vyloučené, že si letos zahraju

Průlomová sezona plná nadějí se během zlomku sekundy změnila v ročník smůly. Tomáš Hertl při své premiéře v NHL mířil vysoko, aspiroval na cenu pro nováčka roku. Jenže stačil jediný tvrdý střet a hokejové sny se rozplynuly jako fata morgana. Prozatím. Dvacetiletý hokejista se už postavil na led a nevylučuje, že ještě stihne zasáhnout do bojů play-off.

Ve slunné Kalifornii si jeho rozpustilý úsměv a šikovné ruce hodně rychle zamilovali. Není divu, po opuštění pražské Slavie se Tomáš Hertl rychle usídlil v prvním útoku "Žraloků" a patřil mezi nejproduktivnější hráče NHL. Pak ale přišla tvrdá rána, ze které se jen tak oklepat nešlo. Koleno nevydrželo a impozantní rozjezd kariéry skončil ještě rychleji, než začal.

Před dvěma týdny ale sociální sítě oběhla fotografie nabitá pozitivním poselstvím. Tomáš Hertl už stojí na bruslích! "Nechci nic uspěchat. Nikdo mi nezaručí, že si v této sezoně ještě zahraju. Ale zatím to také není vyloučené. Žene mě naděje, že by se to mohlo podařit," prozradil v obsáhlém rozhovoru pro deník Sport český hokejista.

Chmurná nálada se zdá být nadobro zažehnaná, ač se o to snažil Hertl už po zjištění rozsahu zranění kolene. "Když se to stalo, tak to ještě nebylo nejhorší. Jenže pak mi začali říkat diagnózy. Nejprve bylo po nadějích na olympiádu, pak se mluvilo o konci sezony. Musel jsem si z toho začít dělat srandu, abych to přežil. Strašně mě mrzelo, o co jsem přišel," přiznal odchovanec pražské Slavie, jehož nejvíce mrzela neúčast právě na sočské olympiádě. Není totiž vůbec jisté, zda NHL své hráče na tu příští vůbec pustí.

Během léčby neopustil Spojené státy, po krůčcích, den za dnem, dělal vše proto, aby se mohl co nejrychleji vrátit. Oporu měl i ve svých spoluhráčích, s nimiž se často potkával v kabině. "Mám nablízku i Martina Havláta, který si se zdravím také leccos prožil. Hodně mě podporoval," uvedl Hertl. "Vzali mě i na poslední dva tripy. Bylo super, že jsem se zase dostal mezi kluky a můžu být součástí kolektivu," pochvaluje si mladík, který si po vzoru filmové legendy Rockyho vyběhl na výletě schody před místním muzeem a neopomněl ani typické vítězoslavné gesto.

Jednu výhodu přeci jen jeho dlouhá tříměsíční rekonvalescence měla. Zatímco před zraněním způsoboval Hertlův způsob anglické komunikace spíše soucitný úsměv a stanovisko lékařů si musel najít na internetu, nyní už si věří mnohem více. "Lepší se to, snad už i něco promluvím. Ale ještě musím hodně trénovat," připomněl s tím, že volného času ani teď nemá na rozdávání. "Teprve teď poznávám, jak složité je znovu nabrat fyzičku," přiznal Hertl.

Na dálku po očku sleduje i vývoj české extraligy, vyřazení jeho Slavie a trpký konec jeho hokejového "otce" Vladimíra Růžičky pro něj mělo hodně nostalgickou příchuť. "On mě vychoval, nepamatuji si, že bych šel na zápas a na střídačce stál někdo jiný. Byl jsem ještě hodně malý kluk, když začínal," vzpomínal na nového kouče české reprezentace, s nímž by se rád brzy opět sešel v jednom týmu.