Když po čtvrtečním vítězném utkání s Finskem (2:1 po prodloužení) dostal Jaromír Jágr jako hvězda zápasu sud s pivem, přijímal doslova danajský dar. Jako známý abstinent z něho příliš velkou radost mít nemohl. I když, třeba konečně přijde na chuť "českému pokladu".
"Asi budu muset začít pít," pobavil po utkání novináře, před které předstoupil jako autor vyrovnávající branky a autor asistence u vítězné trefy Petra Čajánka v prodloužení. "Nikdy není pozdě," dodal se svým typickým smíchem, který se rozlehl útrobami vysočanské haly.
ČTĚTE TAKÉ: Růžička: S Rusy bychom nevěděli, jak se jmenujeme
Jágrův útok porazil Finy. Češi vyhráli 2:1
Jak se vám hrálo na užším kluzišti?
Určitě je to rozdíl. V první třetině mě to trochu vzalo, necítil jsem se moc dobře. Jde hlavně o to, aby si svalová paměť vybavila, jak si dát tělo a jak se postavit. Na velkém kluzišti soubojů moc není, tady je vše založené na osobních soubojích a hře jeden na jednoho. Stačí jeden souboj ustát, najednou si člověk zapamatuje, jak má stát, a je pak všechno jednodušší.
Celkově musíte mít ze zápasu dobrý pocit...
Měl jsem tam hodně šancí, ale nedával z nich góly. To už se asi nezmění. (smích)
Z tribuny to vypadalo, že i druhý gól byl váš. Vy jste věděl hned, že puk tečoval Čajánek?
Tušil jsem to. Asi bych cítil, že mě někdo trefil. I když to nebyla žádná velká rána.
Stále vás hřeje u srdce, když vám aplauduje celá hala?
Sportovci se dají srovnat s herci. Lidé přijdou a chtějí vidět show. Nějakou zábavu, za kterou si zaplatí. Samozřejmě, že chtějí slavit vítězství, ale ze zápasu chtějí mít také dobrý pocit. Tak to musíme brát a vědět, že to není pouze sport, ale také byznys. A člověk má určitě větší radost, když lidé odcházejí domů spokojení.
Dá se hra v Euro Hockey Tour porovnat s Kontinentální hokejovou ligou?
Těžko ty soutěže srovnávat, když se hrají na jiných kluzištích. A také záleží, proti kterému týmu v KHL hraješ. Když je to Ufa, tak je to jak proti ruskému nároďáku. Určitě je to o něčem jiném, na větším hřišti se musí daleko více bruslit... Musíš hrát jinak. Třeba nastřelování puků v Rusku vůbec nefunguje.
Jak se vám zamlouvala souhra s Petrem Čajánkem a Jiřím Hudlerem, se kterým jste hrál vůbec poprvé?
Šancí jsme měli spoustu a já měl snad pět tutovek. Takže to bylo dobré.
Vladimír Růžička chce vedle vás v nedělním utkání postavit Romana Červenku, sledoval jste ho zpoza mantinelu?
Už jsem ho viděl hrát, ale koukat se na někoho a pak s ním hrát, to je rozdíl. Navíc proti Rusům se bude zase hrát na jiném hřišti. Jsou to ale zatím pouze přípravné zápasy a pro trenéry se stále jedná o zkoušku pro olympiádu. Oni prostě musí vyzkoušet, co bude fungovat.
Foto: Robert Sedmík
